Božské tři: První

Část 16 Ezy: Jako ryba ve vodě

„Musíte mě pochopit, bolí mě příšerně břicho, proto se nemůžu účastnit," zasimuluji na učitelku, která si hraje s propiskou. Držím se za břicho a snažím se vypadat, že je mi na zvracení. Zvuk jejího klepání o desky mě trochu znervózňuje a ubírá mému hereckému výkonu na dramatičnosti. Nebýt toho nesnesitelného zvuku, možná bych zahrála i mdloby.

Navíc mě rozčiluje její modrá teplákovka perfektně ladící k vyčesaným vlasům do culíku a červené píšťalce pověšené na krku. 

Před 15 minutami jsem si na obličej nanesla trochu bílého pudru, který vylovila Joyce ze své bezedné makeupové kabelky. Sice se Joyce divila, proč si dávám bílý pudr, ale raději se na nic neptala, protože věděla, že mi za tu sobotu hodně dluží.

„Plavecký výcvik je na naší škole povinný slečno Rodriguezová, proto si ty chabé výmluvy nechte pro někoho jiného. Zažila jsem už mnohem lepší herecký výkon než je ten váš. Mohla jste například zkusit menstruaci, tu bych vám možná i uvěřila." Učitelka projde kolem mě a zamíří přímo k bazénům, kde už čeká zbytek Gold Class.

Sadistka.

Silně si oddechnu a podívám se do zrcadla připevněného na protější stěně.

Poté, co jsem celou sobotu, neděli a pondělní odpoledne strávila u Tamary a jejího bratra Briana, jsem úplně vytěsnila z hlavy, že mě v úterý dopoledne čeká plavecký výcvik. Babča mi na každé škole napsala omluvný dopis s odkazem na moji děsně nebezpečnou alergií na chlór, která mi může způsobit i smrt. Babča byla sice vždy proti lhaní, ale v tomhle mě ochotně podporovala, za což jsem jí nesmírně vděčná... ale protože jsem na to tentokrát zapomněla, tak teď stojím v dívčí šatně v černých jednodílných plavkách a přemýšlím, jak podplatit učitelku, abych odsud mohla vypadnout. 

Ale jak tak koukám, tak učitelka "Rybička," jak jí tu podle Jacka všichni říkají, se jen tak jednoduše podplatit nenechá. Ta se vyloženě těší až mě uvidí ve vodě.

Zakleju.

Nepotřebuji, aby zbytek třídy zjistil, že nejsem zrovna kamarádka s vodou. 

Není to tak, že bych nevěděla, jak plavat... viděla jsem spoustu videí a instruktážních příruček, jak se naučit plavat, ale... prostě se ve vodě necítím dobře a kromě každodenní sprchy se jí ve větším množství vyhýbám. Stačí, že Dean má podezření, že neumím plavat. Nepotřebuji, aby si mě dobírali jako na minulých školách. 

Zkontroluji si náramek, který je naštěstí voděodolný a položím si ruku na hruď. Cítím nezvykle rychlé tempo svého srdce a podivné mrazení v končetinách, které se dostaví vždy, když se ocitnu v podobné situaci. 

To zvládneš Ezy. Je to jenom voda. Tekutá kapalina. Mokrá, tekutá kapalina. Naposledy se nadechnu. Odhodlám se vstoupit k bazénům, které tak dobře znám díky svému školnímu trestu. Tenkrát mi nepřišly tak děsivé jako teď. I když ten pád do vody nebyl zrovna dvakrát příjemný, pořád je lepší u toho být sama než mít diváky. Krátkým pohledem se zastavím na hlubokém bazénu a okamžitě odvrátím obličej. 

Ne, tohle nedám. Polknu a zjistím, že mé nohy zpomalují. I kdybych měla propadnout, ne, ne... tohle prostě nedám. Do vody mě nikdo nedostane.

Přihrne se ke Joyce, která mě zatáhne do skupinky postávajících studentů ve stejných plavkách. Na rozdíl ode mě si tuhle hodinu užívá, protože může okukovat chlapy v plavkách. Trochu jí sice trápí, že si ve vodě zničí make up a její kudrnatá hříva jí splihne, ale prý je to těžká cena za krásnou podívanou. Mě teda nikdo nepřipadá jako "okukovací materiál". Všichni mají na sobě černé plavecké plavky, ve kterých vypadají jak malí tučňáci.