Božské tři: První

Část 54 Ezy: Vlna

Všechny události za posledních několik týdnů mě dostaly do dost prekérní situace. Nevím, zda za to může mé chození s Charliem, všeobecném povědomí o mém strachu z vody, Tribunál, nebo můj fantastický otec, ale... ve škole se ze mě ze dne na den stává nejpopulárnější a zároveň nejhejtovaný člověk. Každé ráno přicházím s tím, že nevím, jaká vlna mě právě čeká - zda ta hejtovaná, nebo ta populární. Opojení z mého chození s Charliem za poslední týden docela opadla, protože Charlie není v mé přítomnosti vůbec vidět. Vlastně není vidět v přítomnosti vůbec nikoho. Už mi ani nechodí omluvné zprávy, že není ve škole. Poslední dny je můj telefon zaspamovaný zprávami od babičky a jejími recepty na jablečný závin. 

Každopádně... Jeden stůl, u kterého většinou sedí roztleskávačký tým si taktéž všiml, že Charlie se v posledních dnech někam zdejchnul, a proto začaly spřádat teorie, že jsem začala Charlieho nudit a nechal mě na vocet. Nejlepší na této historce je, že můj přítel dle všeho odjel na Mallorcu s nějakou cuchtou, aby se mi pomstil... nevím přesně za co, ale ta historka se mi líbí. Představa, že by se Charlie, jehož nepřátelství ke slunci je zřejmé už jenom z jeho barvy pleti, povaloval na horkém písku na pláži, je totálně nepředstavitelná. Spíš bych ho podezírala z návštěvy upírský hrobky než na pláži. A cizí holka? Charlieho nedokáže vystát 98 % naší školy. Pochybuji, že by zdrhl s nějakou holkou. Možná kdyby jí chtěl někde zabít a zakopat.

Jinak....co se týče dnešní nálady mého okolí... rozhlédnu se.

„Kdepak máš svého přítele?" Ozve se za mými zády v jídelně.

Strčím neidentifikovatelné maso do pusy a zašklebím se. „V mojí posteli. Vzpamatovává se z dnešní noci."

 Slyším, jak se holka za mnou zakucká překvapením. Joyce vedle mě pozvedne palec nahoru na důkaz dobrého stěru. „Ale vážně. Kde je Charlie? Už to bude pár dní co jsem ho neviděl" Ozve se tiše Jack od protějšího talíře s rizotem, nebo něčím, co rizoto připomíná.

Pokrčím rameny. „Nemám tucha."

„Třeba tě viděl v tom červeným dresu a trucuje." 

Protočím oči na Jacka, který si ze mě od zápasu dělá jenom srandu. Když pominu naši krátkou konverzaci ohledně mého poslání, tak se moje debata ohledně Deanova dresu protáhla skoro na hodinu. 

„O tom silně pochybuju. Není trucující typ." Zkusím druhé sousto oběda a zalituji.

„Jsi si tím jistá?" Karenina otázka mě překvapí, zvlášť když mě nenechá ani odpovědět. „Vy dva nevypadáte, že byste byli nějak..."

„Nějak co?" Přeruším ji.

Karen zvedne hlavu od talíře. „Promiň Ezy, ale vy dva spolu? To vážně. Kamarádi možná, ale ten váš vztah... je divnej."

Jack s Joyce na souhlas přikývnou. „Něco na tom bude." Dodá potichu Joyce, ale mým směrem se raději nepodívá. Zrádkyně.

Z kapsy vytáhnu telefon a otevřu poslední zprávu od Charlieho. "Zítra nebudu ve škole."  Zpráva je stará týden. Od té doby jsem o něm neslyšela. Jak ho znám, tak se někde poflakuje se svými přáteli, nebo se věnuje jiným aktivitám... když nad tím tak přemýšlím, čemu se vlastně pořád věnuje? Vždy se někam vypaří během naší schůzky, ale nic konkrétního z něj nedostanu. Třeba se mu něco stalo? Automaticky vytočím číslo, na které jsem doposud nevolala. Jack naproti mě nadzvedne jedno obočí, čímž mě samotnou přesvědčí, že mé jednání je neobvyklé. Už to chci vzdát, když se mi na druhé straně ozve jeho hlas.

„Charlie?" Ujistím se.

„Jo?" Odtáhnu telefon od ucha a znovu si ho připlácnu k tváři. Slyším Charlieho, jak přerývavě oddychuje. Kdybych nevěděla, že nesnáší běhání, myslela bych si, že je uprostřed marathonu.