Božské tři: První

Část 36 Ezy: Babinec

Dean to myslel smrtelně vážně. 

Nejenže se druhý den objevil ve škole, což samozřejmě vyvolalo velký poprask u jeho fanynek, ale... odchytnul si mě o přestávce a naléhal, abychom začali s plaveckým výcvikem dnes odpoledne v jeho domě. Dost mě znervózňovaly pohledy všech holek, které mě propalovaly pohledem, když se mnou Dean mluvil v jednom rohu na chodbě. Kdykoliv se Dean, ba jenom o centimetr posunul mým směrem, jejich oči se zúžily ještě do větší štěrbiny. Bála jsem se, že po mě skočí a rozsápou mě na kusy. 

No každopádně... Pár desítek minut jsem se s ním dohadovala, že nehodlám trénovat v jeho soukromém bazénu, který je pravděpodobně schovaný někde na tom jejich obřím pozemku, ale... jeho argument, že by nás někdo mohl vidět ve školních bazénech a nemusel by si to vyložit zrovna správně, jsem brala za dostačující. Stačí, že jsem Charlieho přítelkyně, takhle bych byla ještě... co vlastně? Charlieho přítelkyně, co ho podvádí s jeho bráchou? Myslím, že nerozhodná mrcha, která se snaží uklofnout oba O'Connery... je mnohem výstižnější. Umím si představit, že by si to školní drbny nenechaly ujít. Dostala bych se do křížku všech holek na škole a stala by se ze mě nejnenáviděnější holka na planetě. 

Takže mi nezbývalo, než na jeho návrh kývnout. 

Když řekl. „Uvidíme se odpoledne Esperanzo." Podivně mě zamrazilo po celém těle. Zřejmě se už teď dostavuje strach z toho, co mě odpoledne čeká.

Pořád se divím, že jsem na Deanův návrh s tím učením se plavat, přistoupila. Mám pochybnosti, že jsem v ten okamžik, kdy mi vyšel z pusy souhlasný zvuk, měla totální zatmění mozku. Nebo mě asi dostala ta atmosféra jeho domu. Jiné vysvětlení nemám. I když... možná mě má touha zkrotit tu šílenou tekutinu v tu chvíli přemohla... Bojím se vody, to je fakt a potřebuji s ním něco udělat. 99 % této školy ví, že neumím plavat a málem se mi to vymstilo. Mohla bych klidně trénovat s kýmkoliv jiným, ale jednoduše mě představa plaveckého výcviku s Deanem nijak neobtěžuje. Jediné z čeho mám obavy je, že se znovu dostanu pod hladinu a já nebudu schopná dostat se nad ni. Voda je něco, co mě neskutečně znervózňuje. Tekutina, kterou nemůžu zbít, kterou nemůžu zapálit, a kterou nemůžu vyhodit z okna. 

A co víc... mám božskou sílu vody... může mít vůbec někdo tak sviňskou karmu, jako mám já? Brala bych vážně cokoliv. Třeba oheň. Umět šlehat plameny... no vůbec bych si nestěžovala. Upekla bych si Priscillu jako kuře a až by mě policajti odváděli do vězení, upekla bych je taky. Nebo klidně nějaké blesky. To bych neustále přivolávala bouřku... ale proč sakra zrovna voda? To si mě nemohl vzít do hledáčku jiný božský trouba, který potřeboval uložit svou moc? Když nad tím tak přemýšlím... Ani nevím z jakých typů božstev mám na výběr... jaké další božstva vůbec existují? Kráska se jednou zmínila, že pouze vyvolení dokáží přijmout božskou moc aniž by je pohltila, ale nikdy ani slůvkem necekla, zda kromě mě chodí po téhle zemi další vyvolení. Susanoo je japonský bůh... zkusím si někdy vyhledat nějaké další japonské bohy, třeba se k něčemu doberu.

Když rozrazím dveře do třídy, zjistím, že mám trochu jiný problém. 

Kolem mé lavice stojí několik lidí, kteří dle všeho čekají právě na mě. A stačí mi pohled na tu brunetku ve předu a hned mi dojde, co se tu děje. Šermířský klub. Nadhodím si batoh na zádech a otráveně povzdechnu. Úplně jsem tu soutěž vypustila z hlavy. Asi jsem částečně věřila, že na to zapomněl celý šermířský klub - ale spletla jsem se. Mohla bych se klidně otočit na podpatku a utíkat, co by mi nohy stačily, ale myslím, že by si mě stejně našly. Ty jejich krátké nohy jsou až otravně mrštné a rychlé. Teda z toho, co si pamatuji z povinné hodiny šermířští. Jsou jak malé krysy utíkající před kočkou. Tom a Jerry by se mohli díváním se na tyhle holky něčemu přiučit.