Božské tři: První

Část 5 Ezy: Na horské dráze

Mnu si kořen nosu palcem a ukazováčkem, abych utlumila bolest hlavy, kterou mi způsobila horská dráha, ze které jsme právě teď slezli. Joyce natěšeně máchala rukama a vykládala zážitky z první řady, do které si společně s Jackem sedla. Já a Karen jsme se posadily přímo za ně a několik úvodních minut poslouchaly nadšené výlevy těch dvou. Tihle dva nadšenci chtěli jít ještě jednou, ale jasně jsem jí řekla, že na té ďábelské věci mě znovu neuvidí.

Ne. Ne, už nikdy s nimi na horskou dráhu nepůjdu. Udělám cokoliv, než abych sedla na ten ďábelský stroj. To jsem však netušila, co mě čeká dál. Po jedné cukrové vatě, která mi totálně slepila celý můj trávicí systém, takže jsem si byla jistá, že nebudu několik následujících hodin nic schopná jíst, jsme šli ještě na hotdog a teplé kaštany. Byla jsem tak přecpaná, že mě moje džíny začaly tlačit v oblasti břicha. Ale to nebylo všechno...

„Ještě jednou mi vysvětli, proč stojíme právě tady?" zeptám se Jacka a stále si mnu kořen nosu.

„Zaprvé, jsi se stala součástí naší úžasné party," ukáže na sebe a Joyce s Karen, které se stále drží za břicho z toho nákladu jídla za poslední hodinu.

„Zadruhé, protože mě máš moc moc ráda," neujde mu můj úšklebek.

„A taky proto, že je to zábava."

Jack mě zatáhne za ruku... nebo spíš mě doslova dotáhne do malého indiánského stanu, kde se přebíjí jedna vůně bylin přes druhou. Když se jim u oběda povedlo mě přesvědčit, abych s nimi po škole zašla do místního zábavního parku, kam chodí celá parta alespoň jedenkrát týdně, nepočítala jsem s tím, že se objevím ve stanu šarlatánky, která podle Jacka předpovídá budoucnost.  Vůči těmto ženám, které se snaží nějakým stylem vydělat na živobytí, samozřejmě nic nemám, ale od určité doby se jim snažím vyhýbat. Navíc má budoucnost začala být na hovno v době mých šestnáctých narozenin, takže nepotřebuji žádnou vědmu, abych si tuto myšlenku potvrdila. Vím to i bez ní.  Joyce se zmínila, že Jack tuhle načmoudlou babku navštěvuje pravidelně každý měsíc. I přesto, že je expertem v oblasti IT, tak věří na takové šílené a nesmyslné věci, jako jsou šarlatáni, duchové a jiné nadpřirozené přízraky. Dokonce se prý málem počůral, když se dívali na Paranormal activity a on musel jít v noci na záchod, kde viděl podivný bílý stín. Svým křikem vzbudil celý barák a Karen tenkrát prý vběhla na záchod s lampičkou v ruce, protože si myslela, že se do domu dostal lupič. 

Když jsem se Joyce zeptala, co tou načmoudlou babkou myslí, jenom pokývala hlavou ke stanu, do které mě táhli.

Už vím, co tím myslela. Žena s tmavší pletí a tmavými vlasy, zapletenými do dvou copů, doplněné pírky, opravdu připomíná ženu, která právě vylezla z komína. Na jejím looku ani nepomáhala její róba, která by mohla pamatovat osmdesátky. Směsice vzorů a barev jejího oblečení by určitě vyhrála soutěž v kategorii Miss bláznivé kombinace. Ani člověk s mizerným módním vkusem, by si takovou šílenost na sebe neoblékl. Nedivila bych se, kdyby z kabátu vytáhla céčka a začala s nimi zdobit stěny jejího stanu. 

Jack několikrát kýchne. I mě se do nosu dostane směsice několika vůní. Jsem tak nucena promnout si nos, abych se z toho šíleného návalu vůní nezbláznila.

Jack si otře nos a posadí se na blízkou stoličku přes kterou je přehozená strakatá červená deka. Žena se posadí naproti němu a zapálí svíčku na stolečku. ,,Ráda tě opět vidím Jacku," Joyce se na mě pobaveně usměje a Karen se neustále rozhlíží kolem sebe. 

Upoutají mě podivně vypadající hromady dek, naskládané na druhém konci stanu a lucernička zavěšená od stropu, která je kromě svíček na stole, jediným zdrojem světla. Ve stanu je tak příšerné šero, vhodné na spaní. Kromě menší komody na druhé straně stanu, na níž stojí podivně vyhlížející soška s červenohnědými korály, tady prakticky nic není.