Božské tři: První

Část 10 Ezy: Vyčerpání

Sluneční paprsky mě přinutí otevřít oči. Unaveně zakňučím a potom se podívám na budík, ukazující půl osmé. Bolí mě celé tělo z mé malé noční vycházky. Byla jsem vzhůru do pěti do rána a do pokoje se dopotácela při svítání. Zívnu. Znovu zavřu oči, ponořím se do měkkých peřin a vpluji zpátky do svého snu na pláži. 

Krásný, opálený muž s černými vlasy jak úhel mi právě maže záda opalovacím krémem. Jeho dotyky jsou tak jemné a precizní, že si užívám jeho blízkost. Cítím každý sval, který se postupně pod jeho tlakem uvolňuje. Jiný muž s černou pletí ke mě přistoupí a podá mi zelený drink s červeným deštníčkem. Upiju a ucítím pachuť alkoholu. Příjemná chuť mě natolik omámí, že se čelem opřu o podložku a užívám si teplého slunečního dne. Muž sebere ovívač a začne mě ovívat proudem příjemně teplého vzduchu.

Pak se ozve zvonění. Nadzvednu hlavu, aby mi další muž mohl podat telefon.

„Co je?" zeptám se omámená z vůně opalovacího krému.

„Kde seš?"

„Na pláži, kde asi?"

„Na pláži? Co to meleš? Hodina laborek dávno začala."

Poslední věta mě probudí. Donutím se otevřít oči a podívat se kolem sebe. Nejsem na pláži a rozhodně tu není žádný opálený sexy chlap s drinkem. Kolem mě jsou pouze měkké peřiny, naducané polštáře a oblečení poházené na druhé půlce postele, které jsem v noci ze sebe rychle strhla než jsem vlezla do sprchy. Odtáhnu telefon od ucha a podívám se na display ... Jack.

Pak se rychle mrknu na noční stolek, kde stojí budík. Ukazuje 8:05.

Ospale zamrkám, protřu si oči a podívám se znovu. 

8:05.

„Sakra, hned jsem tam," zařvu a okamžitě zavěsím. Z postele vyskočím skokem, za který by se nemusel stydět ani profesionální atlet. Vběhnu do koupelny, opláchnu si obličej, vyčistím zuby a v ruce s hřebenem si začnu natahovat roztrhané džíny, které vytáhnu ze skříně. Vzala bych si ty, co jsem měla včera, ale jsou celé zablácené. Přes hlavu přetáhnu červené triko s krátkým rukávem, které je mi trochu uplejší než jsem čekala a popadnu tašku s učebnicemi. Naštěstí jsem si včera dala do batohu všechny věci, takže se nemusím zdržovat přípravou. Asi jsem předvídala, že zaspím. Z bytu se vyvalím jak velká voda, že málem zapomenu i zamknout.

U výtahu mě zastihne poslíček, který pravidelně roznáší do pokojů noviny a lítostně se na mě podívá. „Dnes nějak pozdě slečno Rodriguezová."

„,Ani mi nemluvte," výtah se konečně rozevře. Nastoupím a netrpělivě začnu klepat na tlačítko, označující podzemní garáže. Ve výtahu na sebe natáhnu černou bundu a rukavice. Modlím se, aby někdo po cestě nepřivolal výtah.

„Sakra, tak zrychli!" začnu nadávat a podívám se na telefon, ukazující 8:15. Myslím, že jsem právě překonala světový rekord v přípravě do školy. Normálně mi to zabere 25 minut a dnes sotva deset. 

S pípnutím výtahu rozrazím dveře a rozběhnu se na konec garáže, kde na mě čeká moje milovaná kamarádka. Má motorka. Koupila jsem si ji pod falešným řidičákem, protože tento typ motorky nemůžu řídit do svých jednadvaceti let. Dokonce ani v Americe. Někde jsem četla, že Amerika je svobodná země - no mě to tak vůbec nepřipadá. Koupit tuhle krásku mi dalo dost zabrat. Asi tak, jako pořízení falešných papírů, nebo přemístění motorky do Států. Musela jsem zaplatit velkej balík peněz, abych jí sem vůbec dopravila.

Babča překvapivě proti koupi motorky nic nenamítala. Možná proto, že nevěděla, že tenhle stroj ještě řídit nesmím. Ale sama jsem jí slíbila, že na motorce jezdit nebudu. Jenom ve výjimečných případech, abych se nezranila a ona si tak nemusela dělat zbytečné starosti. A ano, tohle je výjimečný případ. Ujistím se, že mám falešný řidičák, kde jsem o tři roky starší než ve skutečnosti jsem. Nasadím si helmu a rozžhavím stroj. „Takys mi chyběla zlato," zatúruju a bez dalších úvah vyrazím.