Božské tři: První

Část 51: Vodní element

„Víkend." Padnu na pohovku v obýváku a užívám si výhled z mého luxusního bytu, kterého si stejně moc neužiju. Většinu času trávím ve škole, v útulku, s kamarády... prostě chodím sem jenom spát. Přemýšlela jsem, že bych si pořídila něco menšího, ale jsem líná si vůbec projít tím otravným procesem hledání vhodného bytu. A ten výhled určitě nikde jinde není. Díky skvělým službám se nemusím starat o úklid ani nákupy, vše mi zařídí správa této budovy. Jsem rozmazlená? ... Možná. Ale všechny tyhle peníze jsou z mého svěřeneckého fondu. 

Sluníčko proniká skrz sklo a nepříjemně mi dráždí oči, takže si musím rukou zakrýt obličej. Je něco málo po desáté dopoledne a před minutou jsem do sebe dostala krůtí sendvič a úžasnou omáčkou. Nedávno otevřeli novou bagetérku s donáškou a je fakt bombastická. Člověk nemusí vytáhnout paty z postele, aby dostal skvělý jídlo za dobrou cenu. A i když bych si mohla něco uvařit, nemám na to kapacitu. Druhou rukou si poplácám nacpané břicho a spokojeně se převalím na bok.

Tenhle tejden byl fakt náročnej.

Ředitel vyhlásil výsledek tribunálu v můj prospěch - jak se dalo čekat a...

Můj vztah k uznávanému senátorovi je samozřejmě velkým tajemstvím a nesmí se o něm mluvit - takže to ví celá škola. Pokud jsem neměla ráda pozornost žáků, tak teď si ji vyloženě užívám. Ti, co si ze mě doposud dělali legraci, se ke mě ani nepřiblíží - což je na druhou stranu docela super. Zřejmě se bojí, abych na ně neposlala právníky, nebo nedej bože samotného Rodrigueze. Ráda bych je obeznámila se situací, že můj vztah s otcem je na ještě nižším stupni než je teplota na Antarktidě, ale vyloženě si užívám jejich strachu. A ti, co mě vnímali jako vzduch - co vzduch, ten je potřebný pro život - tak ti se na mě při každé příležitosti usmívají jako sluníčka na hnoji. 

Ale má to i další pozitiva. Priscilla mě ignoruje, jak nejlépe dovede a celý šermířský tým kolem mě chodí po špičkách s nabubřelým výrazem. Jednou se mnou náhodou navázala oční kontakt jedna z nich a okamžitě uhnula pohledem jako bych jí měla ukousnout hlavu. Určitě si představují, jak mě těmi kordy propichují na rožni.

Vítejte v pekle. Takhle přesně to dopadá, jakmile ve škole praskne, že jsem "Ta Rodriguezová". Ve většině případů mám štěstí, protože toto příjmení zahlédnete na každém rohu. A upřímně? Si mě opravu nikdo nespojí s jeho dcerou. Sice jsem několikrát byla v jeho doprovodu na několika večírcích, ale jeho dcera byla pro novináře vždy nezajímavým titulkem do novin. Zajímavá jsem začala být až po mém odchodu z domu, kdy jsem se vytratila ze scény. Jeden novinář položil otci v nějakém televizním rozhovoru otázku, jak se mi daří. A no... dotyčný novinář byl druhý den bez práce. Vliv mého otce je prostě velký, proto se nechlubím, že máme v žilách stejnou krev. Chování lidí se vždy obrátí o 360 %. A to neplatí jen pro spolužáky, ale i pro učitele. Morganová mě přestala tak často vyvolávat k tabuli a kdykoliv řeknu něco špatně, nezačne mě poučovat o tom, že moje známky stojí za starou belu - to mimochodem vím i bez ní. Teda díky Karen se můj průměr stal nadprůměrný v porovnání s předešlými školami. 

A mí přátelé? Tak za ty jsem nesmírně vděčná. Zjištění, kdo je můj otec, je vůbec nevykolejilo a chovají se furt stejně. Joyce jen pokrčila rameny, že moc dobře ví, jaký to je, když ti lidi lezou do zadku. Jako dcera nejuznávanějšího soudce nemá o vlezprdelky nouzi. Podobně se vyjádřil i Jack a Karen. Lepší partu jsem si nemohla přát. 

A ohledně mého otce. Neustále mi volá neznámé telefonní číslo. Přemáhá mě nutkání ho bloknout, ale chci, aby věděl, že ho záměrně ignoruji. Kdybych si ho zablokovala, nebyla by to taková zábava. Babička mi řekla, že teď má nějaké zařizování v mém městě, proto se zde na nějakou dobu zdrží. Nejradši bych mu zabukovala první letenku do New Yorku a osobně ho vyprovodila na letišti. Jenom jeho přítomnost v mém městě mě znervózňuje. Nikdy to nevěstí nic dobrého. Ale co mě trápí ze všeho nejvíc... jak mě ksakru našel. Přemýšlela jsem nad tím celou noc a nedokázala najít žádnou odpověď. Volala jsem do banky, ptala se pronajímatele a dokonce zavolala i do útulku, zda se po mě někdo nesháněl, ale nic. Jakoby z ničeho nic ukázal na mapu a řekl si "tak tady určitě bude". A pak si z 27 škol narazí přesně na tu moji, kde studuji? Moc náhod najednou.