Božské tři: První

Část 67 Dean: Božská Trojka

„Kde ses sakra flákal, když tě člověk potřebuje?" Vyštěknu na Charlieho znuděný ksicht a useknu dvoumetrovému yoma hlavu, která dopadne na zem a rozpadne se na prach. Normálně by mě zničení yoma naplnilo uspokojením, ale za poslední dva dny jsem jich zničil tolik, že mé uspokojení nahrazují zoufalé prosby, aby to konečně skončilo.

Všechno to začalo předevčírem. Víkend jako každý jiný.

Okolo desáté hodiny ke mě dolehl zvuk otcova soukromého letadla. U fotříka to není tak neobvyklé. Často si užívá o víkendu na soukromém ostrově. Ale problém byl ten, že otec nikam neodletěl. Seděl za stolem s doutníkem v ruce jako každé ráno. Bylo mi řečeno, že Charlie se rozhodl na pár dnů odletět do zahraničí. Co mě však překvapilo nejvíc... otec jeho odchod nijak nekomentoval. Skoro jakoby se nic nedělo. Popíjel svou oblíbenou whisky a k tomu jedl jeho každodenní omeletu. Samotná kombinace těchto dvou věcí k snídani mi přijde dost nechutná, ale o špatném vkusu mého otce vím už hodně dlouho. Každopádně... kdybych to udělal já, vyslal by za mnou tajnou službu, která by mě dovlekla zpět do Států. 

Mě to ale nevadilo. Odpočinout si od toho magora v černém pro mě představovalo vysvobození... teda pouze do doby než se nad městem začala tvořit podivná šedá clona, která kompletně pohltila celé město. Zrovna jsem byl venku s Dennym, když se to stalo. Nejdříve se začalo stmívat. Vítr se utišil a stíny se s každým okamžikem prohlubovaly, dokud se město totálně neponořilo do tmy. Nevěřícně jsem zíral na hodiny na mobilu, zda jsem magor jen já, nebo se mi to jen zdá. Opravdu bylo odpoledne, ale tma v Downfieldu připomínala 3 hodiny ráno. Nemusel jsem na odpovědi čekat dlouho. Jakmile se město změnilo v temnou ulici z Terminátora, začalo mě na rameni pálit znamení na poplach. Zářilo do zlatova a dalo mi hodně práce lokalizovat všechny yoma, které se najednou objevila po celém městě. Parky, hlavní ulice, nádraží... prostě všude. Počáteční překvapení se změnilo ve všeobecný zmatek. Lidé začali pobíhat a pokřikovat. Dennyho jsem okamžitě poslal do školy a sám běžel domů, abych se připravil na následující bitvu. To jsem však nevěděl, že mě čeká třídenní marathon s obludami, které se noří ze všech koutů města.

Nikdy jsem nepotřeboval pomoc od Charlieho. Dokázal jsem si poradit s yoma bez jeho pomoci. Kdyby jednoho z nás dostal yoma, věřím, že bychom uspořádali oslavu. Já se nikdy nezajímal o Charliho aktivity a on se nikdy nezajímal o ty moje, ale... tahle situace si vyžadovala víc božské síly.

„Kde jsem asi tak mohl být. Na výletě v Madridu." Překvapeně se otočím po magorovi v černém zrovna ve chvíli, kde se kolem něj vytvoří temný oblak černého dýmu. Okamžitě mě zasáhne neklidné pocity a obavy. Dým se nahromadí okolo jednoho yoma, který se začne smýkat bolestí. Dým se rozprostře kolem několika dalších yoma a zardousí je zaživa. Poté se temný oblak vrátí zpět do Charlieho těla. Zamračím se při pohledu na postupně uvolňující se obláčky vycházející z jeho prstů. 

Jeho magii nemám ani trochu rád. Je temná, studená, tmavá a nesnesitelná. Bude to i tím, že je mým pravým opakem. Zvednu ruku směrem ke dvěma yoma a v ruce mě okamžitě polije pocit štěstí, jistoty, tepla a radosti. Z ruky mi vyšlehnou oslnivé paprsky slunečního světla, které rozpráší dvě přibližující obludy na prach. Paprsky zasáhnou i několik dalších yoma a okamžitě začnou ustupovat do pozadí.

To je moje magie. Slunce.

Nejmocnější bohyně Amaterasu si mě vybrala jako nositele sluneční síly, tedy nejposvátnější síly japonského božstva. Je to dar, jež opravňuje nositele využívat neomezenou sluneční energii k ničení yoma. Já a Charlie jsme jediní historicky doložení nositelé, kteří kdy byli spojeni i pokrevně, což nás dělá ještě silnější - teda říká to prastará kronika. Amaterasu a Cukijomi byli sourozenci s neobyčejným poutem, které z nich dělalo nejsilnější duo v historii... avšak na rozdíl od kroniky, kdy jsou vztahy Amaterasu a Cukijomiho dobré, my dva spolu rozhodně nevycházíme. Jen málokdy spolu zabíjíme yoma. Ve většině případů si každý jedeme sólo a pak předhazujeme tomu druhému, kolik jsme jich dostali. Za poslední dva dny jsem bezpochyby na vyšších číslech než Charlie.