Božské tři: První

Část 7 Ezy: Zašívárna

Můj soused se mnou oficiálně nemluví.

Nevím, jaký důvod k tomu konkrétně má, ale od té menší roztržky, kdy se před naší lavicí objevil jeho domnělý bratr se vytrácí o přestávkách ze třídy ještě častěji a mé milé poznámky totálně ignoruje. Né, že by mi to nějak extra vadilo, ale štve mě, že se div neporvali, když se mnou Charlie mluvil a najednou... 

... asi neexistuju.

Jack mi vysvětlil, že kdykoliv se Dean setká s bratrem, jeho nálada klesne na nižší stupeň. Všechny odbývá a jeho šarm stoupne na sexy stupnici mnohem výš. Takhle o něm zase básnila Joyce, která tu scénku přemítala několikrát dokola a začala mě považovat za hlavní hrdinku. Nejsem zrovna fanoušek ani jednoho z nich, proto jsem jí strčila hrušku, co jsme dostávali k obědu, do pusy. Smála se mi ještě poslední hodinu španělštiny, kdy mě učitelka vynadala, že se dostatečně nevěnuji studiu. 

Jakoby toho nebylo málo, tak jsem dnes doslala čtverec z chemie a učitelka mi udělila školní trest za opakované žvýkání v hodině. Snažila jsem se jí vysvětlit, že mi žvýkačka pomáhá v přemýšlení, ale po mém katastrofálním výkonu u testu, tomu blábolu přestala věřit. Kdyby mi prý pomáhaly v přemýšlení, nemohla bych napsat takový nesmysl do testu. Prostě mi chutnaj jahodové žvýkačky no. Nechápu, že s tím má každý učitel vždy problém. Na minulé škole to bylo to samé. „Copak jste kráva, že musíte přežvykovat?"

Ať se jdou všichni vycpat. 

To je ale skvělý den tohleto. Ve škole jsem sotva pár dnů už podruhé mám školní trest. Naštěstí mě tentokrát nečeká uklízení bazénů, takže jsem klidná. Pouze představa, že bych se opět měla přiblížit k vodě, mi nahání husí kůži. Voda ve sprše, nebo v umyvadle mi nikdy nevadila... ale rybníky a bazény. Mám z nich jednoduše respekt. Člověk je obklopen vodou a nikdy neví, co v ní může být. Proto jsem vnitřně skákala do stropu, když mi řekli, že dnes budu uklízet něco jiného.

Teda...

Stojím s koštětem v nářaďovně u tělocvičny, kde se snad padesát, co padesát, sto let neuklízelo. Překvapeně se podívám na učitelku, která nahmatá vypínač celý od pavučin. Hned jak blikne světlo odtáhne znechuceně ruku a podívá se, zda na ní nemá pavučinu. Také si přikryje ústa kapesníčkem, aby nemusela dýchat odér prachu.

Znovu se porozhlédnu.

Myslím, že bych ty bazény brala. 

Místnost je plná nářadí na cvičení, balónů, skákací koza a několik žíněnek. Také je tu stoletý prach, pavučiny a nedivila bych se, kdybych tu našla několik krys. Je to opravdu odporné místo. Tuhle díru bych čekala v mých předešlých školách, které vypadaly i navenek dost pochybně, ale Downfield? Tohle bych vážně nečekala. Každá zeď, chodba, dokonce i trávník před školou je jak ze škatulky. 

Teď však vidím, že jsem se pletla. 

„Co je to za skladiště?" zeptám se s odporem a snažím se skrýt žvýkačku, kterou mám v puse. Nerada bych dostala dvojitý trest za stejný přestupek v jeden den. 

„Dříve se toto místo využívalo jako oficiální nářaďovna k přilehlé tělocvičně," divila jsem se, když jsme prošly tělocvičnou, kterou jsme za tu dobu, co jsem na Downfieldu, ani jednou nevyužily. Myslela jsem, že je v rekonstrukci, nebo něco. „Nedávno byla postavena nová tělocvična s nářaďovnou a tahle se nevyužívá," řekne, čímž se všechno vysvětlí. 

„A musím jí uklidit proto...?" zvednu obočí a podívám se na ni svým super úšklebkem. 

„... protože máte školní trest slečno Rodriguezová," dodá přísně.