Božské tři: První

Část 66 Ezy: Pohlcení silou

„Okamžitě toho nechte!!" Poklidná hladina se změní na rozbouřené moře. Vyšlu rozzuřenou vlnu myšlenek směrem k Charliemu a Deanovi. Vložím do toho veškerou sílu, kterou mám a při tom pohybu ucítím pálení v očích. Vlasy mi vlají kolem hlavy jako kapradí ve vodě. Ruce odtáhnu od těla a uvolním veškerou zábranu, která mě doposud sužovala.

Nevím proč jsem si tak jistá, že mou zprávu dostanou, ale... mé současné já ví, že je dokáži zastavit. Oba dva sebou cuknou, když z mého nitra vyjde podivná vlna podobná té, kterou seslali mým směrem. Zasáhne je tak silně, že oba musí o dva kroky ustoupit směrem ode mě. Charlie se chytne okraje lavice, aby neupadl. Dean vymrští ruku a dlaní si překryje levé ucho jakoby po něm někdo křičel. Podobné gesto udělá i Charlie.

Ten moment se mi v hlavě promítá stále dokola, jak porouchaná páska. Vidím rozzuřené obličeje těch dvou ve smyčce, zobrzující se v mých očích. Znovu a znovu. Nepřikládala jsem tomu doposud žádný význam. Nechala jsem to plavat v domění, že... že co? Proč? Proč? Sakra proč mi nedošlo, že se něco děje? Všechny ty náznaky mi měly být jasné. A přesto... 

Vzpomínám si na ten okamžik ve třídě, kdy se mě snažil Charlie bránit před Priscillou. Bála jsem se ho. Děsila mě jeho podivná síla spojená s temnotou, která obklopovala každý kout třídy. Když se přiblížil k Priscelle, cítila jsem její obavy. Byla vyděšená k smrti. Ale pak se scéna změnila... Dean se objevil ve dveřích a postavil se Charlieho odporu. Vyzařoval z něj klid a mír. Byl to neskutečně uklidňující pocit, ale zároveň... Zlost mezi nimi jiskřila jako nikdy předtím. Čas kolem se zastavil a všichni se chovali podivně - skoro až hypnoticky. Nevnímali okolí kolem sebe a neviděli ty záblesky... Až na mě. Já dokázala vnímat jejich sílu a jejich tlak. Nevěděla jsem proč a nezajímalo mě to. Jenom jsem chtěla, aby to skončilo. Chtěla jsem, aby se nikomu nic nestalo, proto jsem na ně vrhla veškerou svou zlost, která se ve mě kupila... a ono to přestalo.

Přišlo mi to divné?... Ano.

Docvaklo mi, že se děje něco divného s těma dvěma?.... Asi ano.

Snažila jsem zjistit, co se vlastně stalo?... Ne.

A proč?... sama na tuto otázku nedokáži rozumně odpovědět. Ti dva kolem mě lítali jako nenažrané vosy... nevěděla jsem, co si o těch dvou myslet. Soustředila jsem se na špatnou část pravdy. Zajímala jsem se o ně jiným způsobem než bych měla. Srdce mi v jejich přítomnosti vždy bylo na poplach a já se věnovala více svým pocitům než svému rozumu. Byla jsem totálně zaslepená a...

A teď...

Mám pocit, že je všechno vzhůru nohama.

Zírám před sebe na dva borce, kteří bojují s yoma a zabíjí je. Chalie kolem sebe hromadí podivnou temnou hmotu a Dean... Dean vyzařuje ze svého nitra paprsky, které oslňují vše kolem. Yoma si od nich drží odstup, ale ve stejný moment se k nim snaží přiblížit. Jsou dobří. Dívat se na boj z povzdálí je neskutečně děsivé a zároveň... cítím v hrudi tlak... tlak táhnoucí mě k nim. 

Ta vnitřní část mě, která nemá s mými pocity nic společného. Je to jako magnet, přibližující se k magnetickému poli. Susanoo je cítí... své sourozence. Cítí je víc, než kdy dříve. Nedokáži to popsat slovy. Znamení na zápěstí mě mrazí a vibruje zároveň. V žilách mi proudí samotná voda. Dozvuky oceánu mi proplouvají v hlavě a slaná voda má omamný účinek.

Nedokáži od nich odtrhnout pohled. Má touha přidat se k nim je silná, dokonce silnější než bych čekala. Stát po boku těch dvou je přání, doslouva nenasytná touha božského strejdy. Cítím ten požadavek v každé části mého těla. Srdce svádí závod s mým tělem a pokouší se vyskočit z hrudi, když jeden z yoma těsně mine Deanovu hlavu. Avšak má touha je v rozporu s mými osobními pocity. Nejradši bych mezi ně vlítla a Charliemu jednu pořádně napálila... a vlastně i Deanovi.