Božské tři: První

Část 33 Ezy: S vážnou tváří

Posledních několik dní mi splývá do jedné velké šmouhy. Kromě mého pravidelného chození do školy, doučovacích hodin s Karen, pošťuchovačkách s Priscillou a občasných školních trestů - za které samozřejmě nemůžu - trávím všechen svůj volný čas s Angelou. Mlácení do stromů, lezení po nízkých skalách a běhání rozhodně nebylo to nejhorší, co jsou za těch několik dní zažila. Když na mě vytáhla dřevěnou hůl s tím, že bych měla trénovat i se ze zbraněmi, nejenže jsem si pěkně natloukla do hlavy, když jsem se pokoušela udělat hvězdu s tím klackem v ruce, ale taky jsem zjistila, že trénovat na asfaltu není dobrý nápad. Okamžitě jsem si vzpomněla na našeho nedávného čtyřnohého pacienta na klinice, který měl sedřenou kůži od betonu. Což je tady kapitola sama o sobě.

Ještě teď si vzpomínám na ten vyčítavý pohled Tamary, že v blízké době budu na klinice vypomáhat jenom jeden den v týdnu. Ale pochopila, že toho mám ve škole opravdu hodně a nemám čas docházet denně. Mrzí mě, že jí v tom musím nechat samotnou, ale věřím, že s pomocí Briana to zvládne. Jeho aktivita na klinice se zdvojnásobila. Kdykoliv se tam objevím, Brian poletuje sem a tam a vypomáhá s čím se dá. Navíc bych asi byla k ničemu, když se každý večer plahočím jako sedřený kůň a nakládám si tělo do vany s kostkami ledu. Nejdřív jsem do té studené vody nechtěla vlézt, ale ukázalo se, že je to opravdu skvělý prostředek na zmírnění bolesti. Kdykoliv jsem se do té tekutiny ponořila, přemohla mě úzkost a strach. Naštěstí mě koupání ve vaně tolik nestresuje, jako otevřené pláže a bazény. Nebýt babiččiných mastí, které mi poslala expresní zásilkou, asi bych byla dávno mrtvá. Její každodenní telefonáty mě velice uklidňují. Sice na ní nemám už tolik času, ale radši bych si přelámala ruku než abych jí alespoň nepozdravila. Její potěšení z mého tréninku a přátel ve škole je víc než dost nakažlivá. Připadá mi, že babička je ta, co žije život za mě.

A co se týče Deana... přemýšlela jsem, jak spolu budeme komunikovat, ale mé obavy se vyřešily samy. Dean od toho našeho menšího incidentu nebyl ve škole. Yes, bomba, super. Morganka se nepatrně zmínila, že je s otcem v zahraničí. Jack tuto domněnku zpochybnil, protože viděl ředitele v obchodním centru, ale... čím méně kontaktu s tím oslem, tím lépe. Bohatě mi stačí Priscilla, která na mě nenechá nit suchou. Jednou je to poznámka o mé nedostatečné inteligenci, potom je to zase moje neschopnost naučit se plavat... a pak je to zase poznámka ohledně mého nevhodného stylu oblékání. Kdybych měla poslouchat ještě Deana o mé neschopnosti, vážně bych někomu dala po tlamě. 

Na druhou stranu musím ocenit Deanův útok na kapitána fotbalového mužstva. Ať je Dean jakýkoliv, a jakkoliv si to nechci přiznat, zachránil mi život. Bez jeho pomoci bych to nezvládla. A díky jeho zásahu - teda myslím, že je to díky němu - mám pokoj od fotbalistů. Teda... upřímně nevím co se vlastně děje. Čekala jsem, že na mě Vincent začne mít teď spadeno, ale celá situace je opravdu divná.  Zahlédla jsem ho na chodbě. Jakmile se naše pohledy střetly, okamžitě uhnul a vytratil se někam kdoví kam. Mé podezření se následně potvrdilo i při obědě, kdy mi celé fotbalové mužstvo ustoupilo při nakládání oběda na talíř. Koukali přitom vystrašeně do země jako bych jim strčila fotbalový míč do drtičky. Né že by mě tato varianta nenapadla, ale nemám v úmyslu je záměrně provokovat. 

Na podivné chování fotbalového týmu mě upozornil i Jack, jehož znalost každé osoby v této škole, je až děsivá. Jakmile jsem mu vyklopila následující den u oběda, co se stalo... došlu mu odkud vítr vane. Rozzuřil se jak býk v červené aréně a rovnou zašel za svou šarlatánkou pro kouzlo pomsty. Pochybuji, že by ta babizna dokázala uhranout bandu borců na steroidech, ale snaha se cení. To však nemá na reakci Joyce. Ta byla pěkně naježená, když jsem jí vykládala o tom, co mi Vincent a jeho hromotluci udělali. Nadávala jak dlaždič celý oběd a házela smrtelné pohledy k fotbalovému stolu. Ale Karenina starostlivost byla nejroztomilejší. Vypadala, že by jim do bot nejradši nalila kyselinu... ale když má historka postoupila do bodu zachránil mě Dean a vytáhl mě z vody bez trička, jejich zájem o mou osobu se ztrojnásobil. Slovo hustý a sexy se objevilo v každé větě nejmíň třikrát. Tu část, kdy jsem se ocitla přilepená na jeho pevném hrudníku jsem proto raději vynechala, protože se domnívám, že bych seděla na výslechové židli ještě teď.