Božské tři: První

Část 53 Ezy: Červená šestka

„Zopakuj mi prosím, proč tam musím jít?" Zeptám se Angely, která mě přesvědčuje, abych šla na basketbalový zápas našeho školního týmu. Můj menší vodní výbuch způsobil kompletní vytopení staré tělocvičny, jejíž stěny, podlaha a staré náčiní nechutně zapáchají vlhkostí. I přes mou snahu vymést veškerou vodu ven smetákem, jsou stále v tělocvičně menší kalužiny, které odmítají tuto místnost opustit. Angela se zmínila, že s mou schopností ovládat vodu, jsem schopna vodu přimět k ústupu - tedy vysušit ji, ale silně pochybuji, že by se mi něco takového vůbec povedlo. Vzpamatovala jsem se z prvotního šoku, že se ve stejné místnosti, kde jsem i já, objevila mnou nenáviděná tekutina, a byla ráda, že to mám celé za sebou.  

Můžu jenom děkovat, že do této staré tělocvičny nepáchne ani noha - teda kromě mě a Charlieho. Budu ho od tohoto místa držet dál, aby nenabyl podezření, že... že co vlastně? Že jsem nevypustila do tělocvičny nádrž s vodou? No... stejně není v poslední době ve škole, takže to nebude zas tak těžké ho na toto místo nezatahovat.

Budu jednoduše doufat, že se stěny nějakým zázrakem samy vysuší, jinak budu mít velký průser. Nejenže je všechno kompletně mokré a nepoužitelné, ale díky vlhkosti toto místo smrdí jak stará stodola po týdenních povodních. Kdyby se voda dostala i do nové části budov, můj triumfální pobyt na této škole by v mžiku skončil jako na předešlých školách. Angele se totiž povedlo na poslední chvíli zabouchnout vstupní dveře a schovat se do chodby, kde zadržovala dveře, aby zabránila vodě vyvalit se i do zbytku školy. Musí mít opravdu sílu, protože vodní tlak byl poměrně velký a prudký. Vím to z vlastní zkušenosti. Mě voda zasáhla plnou silou. Strhla mě ke zdi a po mém panickém šoku z celého shonu událostí se okamžitě stáhla zpět. Skoro jakoby voda vycítila, že se jí bojím a ustoupila přede mnou. No bohužel neustoupila úplně. Trvalo nám skoro celý den než se nám povedlo dát tělocvičnu do celkem ucházejícího stavu. Větraly jsme, rozkládaly žíněnky k vysušení a zametaly vodu.

Odtáhnu si od těla nacucané tričko, které se na mě stále odporně lepí. Ani po celodenní snaze vysušit vodu z této místnosti, se mi nepovedlo vysušit mé vlastní oblečení. Podle patronky by voda měla být mým přítelem, ale jaký přítel z vás udělá nacucanou houbu? 

„Dnes jsi vyplýtvala nepřiměřené množství magie. Potřebuješ si psychicky odpočinout a četla jsem, že skupinové aktivity a sledování sportu je perfektním odreagováním."

Prohrábnu si mokré vlasy. „Kde jsi takovej nesmysl četla?"

„Psychické vyčerpání sportovců aneb zpět do sedla." Odpoví hrdě a na důkaz zvedne tenkou knížečku, na jejíž obálce je několik sportovců.

„Takové knížky se někde prodávají?" Zavrtím hlavou, když knihu odloží zpět do tašky.  

„Našla jsem ji v knihovně."

Nechápavě přikývnu a raději mlčím, protože její knižní vkus můj mozek naprosto nepobírá. Nedávno přitáhla nějakou poezie od neznámého autora, jehož největším úspěchem byly verše o rybách. Poslouchat při večeři ódy o rybách je něco, co už nikdy nechci zažít. 

Angela vytáhne z batohu červené tričko ve stylu dresu a přetáhne si ho přes hlavu přes své oblečení. Tričko jí dosahuje do poloviny kolen, takže tričko připomíná dlouhé šaty. Vytáhne červenou kšiltovku s bílým okrajem a nasadí si ji na hlavu. Zpod pokrývky jí odstávají její na mikádo střižené tmavé vlasy, které vypadají dost vtipně, když je má takto připlácnuté. „Hou, hou Medvědi!" Zaskanduje se zvednutou rukou do pěsti s vážným výrazem. Tento pokřik opakuje ještě dvakrát. 

Dá mi hodně práce, abych se nerozesmála. „Hou... hou... Medvědi?!" Zopakuji a zamrkám jak přihlouplá mrkací panenka, které došly baterky.