Božské tři: První

Část 45 Dean: Přátelská rada

„Co to s tebou dneska je?" Zařve na mě Denny, když už po milionté netrefím koš. Protřu si oči a hypnotizuji míč, který se odrazí od obruče koše a po jednom dopadu na zem ho Denny chytne. Pár vteřin zírá na míč, jakoby by byl poškozený. Pak zavrtí nevěřícně hlavou a zamíří přímo ke mě. Štráduje si to jak nasupená babička, co právě zjistila, že zaplatila za zlevněné vajíčka plnou cenu.

Raději se vyhnu jeho pohledu a zapřu se rukama o kolena. Snažím se zhluboka vydýchávat, abych nabral síly. Jsem vyšťavenej jak hovado. Normálně mě takovej lehkej trénink nabíjí energií, ale dnes moje tělo připomíná recyklovaný odpad, který byl vhozen do škotovačky. Cítím, jak mi potůčky potu stékají po celém těle. Pár si jich setřu z čela a dál pokračuji ve vydýchávání. S každým nádechem se mi napínají bolestí svaly na nohou a rukou.

Přemluvil jsem svého kámoše a nejlepšího obránce týmu, aby si se mnou šel na chvíli zaházet. Byl natěšenej jak malej Jarda, že zase jednou budeme chvíli trénovat jenom my dva, což jsme běžné dělávali na základce. Nakonec se z krátké chvíle vyklubaly dvě hodiny intenzivního tréninku. Před půl hodinou mi Denny naznačil, že jsem šílenec, a že se mnou odmítá trénovat, když máme zítra regulérní trénink s naším sadistickým trenérem, u kterého se nedá ulejvat. Kdykoliv trenér zmerčí, že se někdo z borců snaží trénink flákat, schytá to celý tým. Proto do tréninku dáváme vždy úplně všechno, jedeme na 120 %. V posledních týdnech je trénink ještě intenzivnější kvůli nadcházejícímu zápasu se Západní školou, se kterou máme v lize vyrovnaný počet bodů. Zvlášť teď je důležité, abychom vyhráli, protože po vítěztví v šermířském turnaji si ty hajzlíkové myslí, že nás dokážou porazit v čemkoliv. U nás ale pěkně narazí. Natrhneme jim prdel tak, že se z toho nevzpamatují do následující zimní ligy.

„Nikdy jsem tě neviděl tolikrát minout... Sem si říkal, že mi chceš možná zvednou ego, proto mě necháváš vyhrávat jeden na jednoho, ale... ty seš dneska totálně levej brácho. I moje ségra hází líp než ty. A to jí je sedm." Zvednu k němu hlavu a po chvíli se narovnám. Dresem si otřu čelo od potu a promasíruju si krk, abych se malinko uvolnil. Většinou mi trénink pomáhá vyčistit hlavu, ale dnes je moje hlava jak zamčený trezor, kterej nejde otevřít. „Zase tě nasral fotr?" Přihraje mi míč.

Prorotuji míč v ruce. Soustředím se na koš a zkusím znovu hodit trojku. Hluboký nádech, pokrčit kolena, záklon, hákové zápěstí a... Z trajektorie míče vím, že to koš nebude. A taky že ne. Míč se odrazí od obruče na koši a odletí pár metrů od koše. Rozčileně si prohrábnu vlasy a zavrčím jak rozzuřenej býk. 

„Ne, tohle nebude fotrem." Denny se odmlčí na pár vteřin. „Už vím... To ta drzá Rodriguezová." Rýpne se do mě a jenom při vyslovení jejího jména mě bodne v hrudi. Zvednu hlavu a hodím na něj nasranej pohled. „Kdo ti kurva dovolil o ní říkat, že je drzá?"

Denny si začne hrát s míčem, který mezitím sebere zpod koše, párkrát zadribluje a jediným plynulým pohybem dá koš. „Trefa do černého. Mám pravdu?" Usměje se na mě a mrkne jak malej kluk, co právě dostal povolení koupit si porno časopis. Nejradši bych mu ten úsměv z ksichtu vymlátil.

„Dej mi pokoj, vole." Jedním pohybem si přetáhnu dres přes hlavu a otřu si jím obličej. Odhodím ho, co nejdál od sebe. Stačí, že je vedro jako prase, ještě abych nosil dres. Tohle je mnohem pohodlnější. Doběhnu pro míč a snažím se dát boční koš, ale zase se netrefím. „Do hajzlu." Rozčílím se.

„Dneska bude striptýz?" Šťouchne mě Denny do pevného břicha, když mu podám míč.

„Jestli máš rejpavou, tak radši vysmahni, nebo ti jednu napálím." Obořím se na něj.