Božské tři: První

Část 29 Ezy: Knihovna

Po dnešku budu mít s jistotou problémy s čelistí, protože už podruhé zírám před sebe a snažím se, aby mi pusa nevypadla z pantu. Pravděpodobně bych se vyrovnala i tomu umělci, který se pyšní obrazem obludy s vyjeveným výrazem. Nevzpomenu si na jméno, ale viděla jsem ho v národní galerii v Evropě. Když odmyslím okolí jídelny, určitě by můj výraz byl považován za přesnou napodobeninu tohoto konkrétního obrazu.

Vydržím to asi pět minut než se s dlouhým povzdechem otočím ke svým zeleným? špagetám. Nesnažím se ani zkoumat, z čeho jsou vyrobené tentokrát a odevzdaně strčím jedno sousto do pusy, čehož okamžitě zalituji. Talíř odstrčím o několik centimetrů od sebe a promnu si oči. Hodina biologie, ve které jsem se díky Karen zlepšila ze čtverce na trojku, byla dnes těžká jako hovado. Částečně jsem dokázala pochytit obsah probírané látky, ale Deanova pozornost mě neustále rozptylovala v jakékoliv snaze se soustředit. Měla jsem pocit, že na mě neustále zírá - a taky že jo. Při každém nenápadném pokusu, kdy jsem si jakoby odhodila vlasy z obličeje, se moje oči setkaly s jeho. Nedokázala jsem z jeho pohledu vůbec nic vyčíst - byl naštvaný? rozzuřený? zaujatý? 

Hlavou mi lítaly všechny tyhle teorie a nedovedla tak přesměrovat své myšlenky na nic jiného než na modrookého blonďáka vedle mě. 

Proč se mi zdá, že jeho období ignorace vůči mé osobě, bylo mnohem lepší? Dokonce bych brala i to jeho otravné období, kdy mě neustále urážel... ale tohle? Jeho nečekaný zájem je skoro až děsivý. Zdá se mi, že za to můžu poděkovat Charliemu, který se kolem mě začal až nepřirozeně motat a to Romea vytáčí ještě víc. Mám neblahý pocit, že to Charlie dělá naschvál, aby svého bratra naštval. Asi ale zapomíná, že já s jeho bratrem sedím v jedné lavici a musím tak snášet jeho přítomnost několik hodin denně.

Vzdám veškeré naděje pochopit mužské pokolení. Unaveně mrsknu rukou do stolu a položím si na ni hlavu. A aby toho nebylo málo...

„Zdá se, že se Priscilla ujala nové studentky s velkou vervou," vysloví Karen nahlas jednu z mých hlavních obav, které mě právě teď sužují. Kráska - pardon - Angela sedí s Priscillou a její věrnou kamarádkou u jednoho stolu, kde společně diskutují na nějaké téma už asi 15 minut. Snažím se všemožně přijít na to, jak dokáže Priscilla vést s Angelou nějaký rozhovor, ale stále mi to hlava nepobírá. Kdykoliv jsem se o to pokusila já, rozbolela mě hlava. Kráska má totiž speciální dovednost, díky které jsem byla nucena doplnit svou lékárničku o prášky proti bolesti hlavy. Mluví totiž jak robot poháněný černým uhlím, který nemá žádný vypínač. Jediný rozdíl mezi Kráskou a robotem je ten, že téhle tmavovlasé mašině nikdy nedojdou baterie. 

A co se týče našeho vzájemného vztahu - ve stupnici od 1 do 10, je to -30. Dnes ráno to bylo ještě -10, ale když nám ji při první hodině představila Morganka, naše vztahová stupnice klesla o dvacet stupňů. Nebo to možná bylo v době, kdy za ní přilezla o přestávce Priscilla a začaly se bavit? Kdo ví. Po hodině jsem čekala, že za mnou dojde a bude na mě naléhat s tréninkem, ale překvapivě to neudělala. Jenom poslušně seděla v přední lavici a čekala, než se v jejím zorném poli neobjevila zrzavá královna s novou manikúrou. 

Říkala jsem si, kdy jí Kráska odpálkuje, ale nic takového se nestalo. Naopak. Angela se s ní začala zaujatě bavit a mě totálně ignorovala. Je silně pravděpodobné, že jsem tuto ignorační vlnu mezi mnou a Angelou začala já. Už to bude asi týden co Krásku zazdívám kvůli té naší menší potyčce. Kdykoliv na mě doma promluví, odejdu z místnosti. Možná, že se chovám jak malý harant, co trucuje kvůli sladkostem, ale neustále na mě tlačí s tréninkem, což považuji za neadekvátní, když se ze mě snaží sedřít kůži - doslova. Kvůli jejím pošahaným výmyslům na trénink nemůžu kromě džínů a mikin nosit vůbec nic. Moje noha už se vcelku zahojila, ale stále cítím mírné pálení, když se sprchuji. Má jediný štěstí, že není léto, jinak bych se upotila k smrti.