Božské tři: První

Část 4 Ezy: Vodní lázeň

Tak jo, válka začala.

Další den ve škole neprobíhal přesně podle mých vysněných představ. Dokonce jsem si vzala neroztrhané kalhoty a tričko bez potisku, abych trochu zapadla. Ale zdá se, že mé  šarmantní představení udělalo na Priscillu takový dojem, že mě musela přivítat šikanováním.

Chtěla jsem brát podkopnuté nohy a počmárané nové učebnice ve skříňce jako jistý druh náhody, ale když jsem došla k židli, na které byly pečlivě vyskládané rýsováčky, veškerou náhodu jsem vyloučila. Chce mě zničit. Potvrdil mi to i její usměvavý obličej, podobající se tříhlavé sani, která právě snědla žrádlo své úhlavní nepřítelkyni. Abych nedala své nové sokyni najevo, jak moc mě rozčiluje, smetla jsem rýsováčky rukou k jejímu stolu. Mé zacílení bylo přesné, rýsováčky dopadly sotva pár centimetrů od jejích značkových lodiček, které bych jí nejradši strčila až do krku. Schválně na jeden z nich šlápla a vyjekla.

S ublíženým obličejem a proslovem o tom, jak jí šikanuje její nová spolužačka, se kterou se hrozně moc chtěla spřátelit, mě nahlásila Morganové, která mě obdařila přísným pohledem a okamžitě mě vyvedla na chodbu, aby mi dala kázání. Sdělila mi, že to nebude hlásit řediteli, ale že udělení školního trestu mi pomůže zbavit se rebelského a nepřátelského chování. Přitom... já jsem tady oběť!!!

„Po škole vyčistíte celou plaveckou halu a přilehlé šatny a sprchy," strčila mi do ruky klíček od plaveckého bazénu. Celou dobu mě propalovala káravým pohledem. „Pro příště vám doporučím, abyste se vyhnula podobným nesmyslným žertíkům vůči slečně Tauwelové," otočila se na podpatku a odešla dřív, než jsem stihla cokoliv namítnout. Nehádala jsem se s ní. Je asi úplně jedno, co bych řekla. Priscilla tady má pod palcem celou školu, takže by to bylo k ničemu.

A proto jsem tady. Se smetákem na vodu, hadrem a kyblíkem na zem. 

Joyce o přestávce ocenila můj odvážný tah, postavit se Priscille jak se patří, ale zároveň mě politovala nad školním trestem, který je v podání od Morganové vždy lehčí, než školní trest od ředitele. Jack se jenom smál nad mojí hloupostí. „Na Priscillu si musíš dávat pozor. Je s učiteli jedna prdel. Musíš vracet údery nenápadně a prozíravě."

„Mluvíš ze zkušenosti?" zeptala jsem se a nadzvedla kulišácky obočí.

„Já? Takový ctihodný občan? Jak tě to mohlo vůbec napadnout?" musela jsem se smát jeho strojenému postoji, který vypadal ještě přesvědčivěji, když měl na sobě tmavě modrou košili s nápisem Nice guy. Karen mě jenom obdařila utrápeným pohledem, který říkal, že jí hrozně mrzí, že jsem dostala školní trest.

Povzdechnu si, když před sebou uvidím dva velké plavecké bazény, které musí mít minimálně 200 metrů na délku. Tahle škola má šílené prostory. Opravdu sem chodí někdo plavat? Poškrábu se na hlavě. Tímhle začíná mé předsevzetí: budu se držet dál od problémů. 

Dnes jsem si opět ověřila teorii, že já problémy nevyhledávám, oni si vyhledávají mě. Jakže mi to otec tenkrát řekl? Potížistka? Jo, myslím, že to bylo to slovo. Prosperovala jsem s hodně dobrým prospěchem, ale když jsem tenkrát přišla ze školy s gulou a dutkou třídního učitele, byl jak utržený ze řetězu. Hodinu po mě řval, jak jsem neschopná a budiž k ničemu. Bohužel se to se mnou pak táhlo dál a on už to nemohl vydržet.

Přistoupím pomalými krůčky k bazénu a podívám se na dno bazénu. Vypadá to hluboce. Nejistě polknu a o krok ustoupím, abych neuklouzla a nespadla. Hodiny na zdi ukazují něco málo po čtvrté. Položím hadr s kbelíkem vedle lavičky. Sundám si boty a vyhrnu si kalhoty pod kolena. Vlasy stáhnu do culíku, aby mi nepřekážely a začnu se smetákem na vodu vhánět vodu zpět do bazénu. Je to plochý bazén, takže voda je ve stejné úrovni, co zem. Pod nohama se mi rozprostírá voda, která mi protéká skrz prsty. Oklepu se nad teplotou vody, která by se určitě vyrovnala teplotě oceánu na Antarktidě.