Božské tři: První

Část 69 Dean: Holka v oversized mikině

***V textu se objevují nadávky.***

-

Několikrát jsem slyšel slovní spojení 'sedl jsem si z toho na zadek,' ale nikdy jsem nepochopil, co tím bylo pořádně myšleno. 

Až doteď. 

Sice stojím oběma nohama pevně na zemi, ale nedokážu kompletně vstřebat tuhle zamotanou situaci. Esperanza je schánkou Susanoo... ovládá božskou moc... ovládá moc, která je podobná té mojí... 

Všechny ty divné události, které se kolem ní děly, mi začnou dávat konečně smysl. Důvod, proč jsem jí našel v noci v bezvědomí na ulici s modřinama po celém těle. Proč dokázala odrovnat kapitána fotbalového týmu jednou ranou a ani se při tom nezapotila. Proč se dokázala napojit na moji a Charlieho telepatickou konverzaci, kterou doposud nikdo jiný neslyšel. Proč se vrhla na tu holku na turnaji a nikdo jí nedokázal zastavit. Byl jsem strachy bez sebe, že má nějaké zdravotní problémy, které ventiluje skrz vztek... nebo něco podobného. Ale, že by byla božskou schránkou?

Všechny ty střípky, náznaky mi konečně začnou zapadat do sebe jako skládačka. Část mě se konečně dokáže v poklidu nadechnout... pouze část. Vím, že být božskou schránkou není procházka růžovým sadem. Boj s yoma, pojebané božské starosti a otravné bakeneko, který vám lajnují život do puntíku bez toho, aniž by vás předem informovaly. A to nemluvím o tomhle... nepředvídatelné sitauce, jež můžou ovlivnit celý svět a jediný, kdo se s tím dokáže vypořádat, jsou božské schránky... teda mělo by to tak být.

Za ty roky jsem se naučil zpracovat různé situace, a že jich kurva nebylo málo. Charlieho přítomnost v mém domě posloužila jako dokonalá přípravka na stresové stavy na několik let... co let, na několi tisíciletí dopředu. Dohadovačky s mým trenérem ohledně mé časté nepřítomnosti na tréninzích, honěním se za potvoramy, který mi ničí všechny oblíbený džíny a hlavně hádky s cílevědomým otcem, jehož zájem se motá pouze kolem prachů a slávy. Tohle všechno mě za ty roky zocelilo. Vybudoval jsem si perfektní psychickou obranu vůči nečekaným situacím, kterou posiluji s každou další sračkou, co život přinese. Ale... od doby, co se ve škole zjevila Esperanza, má psychická obrana dostává dost zabrat. Dostala se mi pod kůži jako nikdo předtím. To opovržení srčící z jejích očí, kterým jasně vyjadřuje zjevný nezájem o mou osobu, mě totálně odrovnalo. Byl jsem pro všechny za nedosažitelného Boha... a buďme upřímní... jsem Bůh... moc dobře vím, jak vypadám. Makám v posilovně, hraju basket a honěním se za yoma je moje postava v dokonalé kondici. A můj ksicht má asi taky něco do sebe. Nikdy jsem to neřešil, ale borci si ze mě občas utahujou, že jsem hezounek... kurva co já vím. Do zrcadla tak často nevejrám. Asi geny. Jednoduše... Můžu mít jakoukoliv holku, na kterou ukážu. Jako basketbalista s příjmením O'Conner mám přístup k nejkvalitnějšímu zboží. Denny mi vždy obstaral vystajlovanou, načesanou holku na jednu noc, která znala pravidla hry. Jedna noc v hotelu a konec. Ale pak se vyvalí na moji lavici holka s vodřenejma džínama, co do sebe hází jednu jahodovou žvejkačku za druhou a začne mi říkat Romeo? Měl jsem chuť jí přerazit vejpůl. Pak ji najdu ležet na ulici na zemi a dobrovolně si ji nastěhuju do své postele? Já, kterej za žádnou cenu nevpustil žádnou holku do svého posvátného chrámu, dotáhnu holku do své postele a postarám se o ní? Postupem času mě její ignorace začala bavit a užíval si její přítomnost do takové míry, že jsem stáhl všechny své obrané pásma, které jsem budoval několik let. 

Jsem jak malej nevyspělej fakan, co nedokáže myslet na nic jiného, než na ní. Nejradši bych jí objemul, líbal a měl ji jenom pro sebe.

Jsem sobeckej sráč?

Jasně že jsem.

Chci jí mít jen pro sebe?

No to kurva chci.