Enemy roommates [1]

2. Výzva

Nerdovský slovníček speciálních pojmů z předchozí kapitoly:

• 2074 - rok, ve kterém se nacházíme

• 2050 - rok události, co zapříčinila vznik mutantů

• Facinora City - fiktivní futuristické město, ve kterém se nacházíme

• X-50 - mutace v lidském genotypu, která buď zapříčiní smrt člověka, nebo vznik jeho schopností

• mutant - hovorový název pro člověka s již zmíněnou mutací

• Anti-X - protizločinecká organizace zaměřená na zmutované zločince

...

Výstřel.

Zločinec dopadl na zem a zůstal nehnutě ležet.

Kai se zarazil, ale zbraní stále mířil na svůj cíl. Opravdu se mu to povedlo? Zastřelil snad Red-Eye? On sám?

Opatrně se vydal vpřed. Lehce našlapoval, aby se zblízka mohl podívat, kam kulka zločince zasáhla. Nestihl však udělat ani druhý krok a muž se pohnul. Kai rychle zmáčkl spoušť, ale jeho pistoli mu z ruky vyrazil blesk, který následně zasáhl i Kaie. Zatmělo se mu před očima.

Dále už viděl jen záblesky toho, co se před ním odehrávalo, když chvílemi upadal do bezvědomí a chvílemi částečně vnímal. Ležel na zemi, zatímco se černě oděný zločinec zvedal na nohy.

Potom Kai zahlédl, jak se mladý muž rozbíhá pryč.

A v dalším záblesku vědomí už byla chodba prázdná. Blížil se zvuk bot kráčejících po kouscích rozbitých dveří. Potom se kroky zastavily.

Zachrastění vysílačky. Povzdech. „Tady Dvanáctka a... Pětka je na zemi. Red-Eye utekl.“

„Trojka, sledujeme ho, zmizel někde na Westwoodské ulici...“

„Šestnáctka, Red-Eye má posily!“

Kai se pokusil vstát, i když ho tělo nechtělo poslouchat. Nechal ho utéct... Musí vstát a pokračovat ve své misi! Ale stejně cítil, že na to už je pozdě.

„Takže nejsi tuhej.“ Dvanáctka se sklonil ke Kaiovi a sundal mu černé brýle z očí. „Myslím, že my dva jsme pro dnešek skončili, brácho.“

Kai zvedl pohled na vysokého kluka s tmavou pletí a krátkými dredy. Naštvaně se zapřel do země, aby se konečně zvedl. „Ne... nemůžeme to vzdát...“

Dvanáctka s otráveným výrazem zvedl Kaiovi před oči svoji pušku. Hned bylo jasné, že zásah bleskem ji poničil natolik, že půjde rovnou do šrotu. „Skončili jsme,“ zopakoval důrazným tónem.

Kai se posadil a rozhlédl se po své pistoli. Když viděl, že je na tom podobně, s povzdechem sklopil hlavu. „Táta mě zabije...“

Dvanáctka se uchechtl. „To těžko. Jsi jeden z jeho nejlepších lidí.“

„Ale selhal jsem.“

Dvanáctka k němu natáhl ruku. „Tak to příště napravíš.“

Kai zvedl pohled. Vidět úsměv svého kamaráda mu i po takovém neúspěchu trochu spravilo náladu. „Díky, Deane.“

Vysoký kluk se uchechtl a pomohl Kaiovi na nohy. „Mimochodem... můžeš být rád, že tě ten zmetek nezabil.“

Kai sklopil pohled.

„To i já.“ Dean se zamyšleně podíval do prázdné chodby. „Ať je Red-Eye kdokoliv, určitě má sílu na to, aby to do kohokoliv napral plným proudem. Ale neudělal to. Myslí si snad, že si kůže hrát na boha?“ Naštvaně kopl do jednoho z úlomků dveří na zemi. „Zasraní mutanti.“