Enemy roommates [1]

47. Varování

„Ten film byl vážně super," pronesl znalecky André, když vyšli z kina. Držel Kaie za ruku a lehce s ní při chůzi pohupoval.

„Vždyť jsi nedával pozor ani polovinu z celkového času."

André se zazubil. Potom sáhl na svoji brašnu, jako by si na něco vzpomenul. „Chtěl jsem jít vyměnit tu nabíječku."

„Jakou?"

„Na noťas, přestala mi fungovat... tak nějak se trochu rozpadla."

„Jak dlouho už tu věc vůbec máš?"

„Co? To je můj jediný noťas za celý život. Pár let ještě vydrží, vždyť říkám, že to chce jen novou nabíječku."

Kai s povzdechem zakroutil hlavou. Když však nasedli do auta, zavezl je k obchodu s elektronikou, o kterém André tvrdil, že to tam seženou „levnějc".

S rukama zapletenýma do sebe se procházeli mezi regály s drobnou i větší elektronikou a Kai se nejistě rozhlížel po tom pochybném obchodě, zatímco André přejížděl pohledem jednu polici za druhé. Potom se dostali na konec uličky, kde konečně byly nabíječky.

„Á, tahle," André s radostí vzal do ruky jednu z nabíječek, kterou už nejspíš v normálních obchodech neprodávali. „Jako nová!"

„Však by měla být nová, ne?"

„No..." André se uchechtl. „Co my víme. Půjdu to zaplatit." Vydal se napřed kolem regálu, a tak se jejich ruce natáhly, aby se nemusely oddělit, a Kai ho nemotorně následoval.

„Andy? Co ty tady...?" Hlas Fawziho se zarazil. Arabský muž přejel pohledem z Andrého na tmavovlého kluka za ním a potom na jejich spojené ruce.

André stisk povolil, ve tváři měl stejně překvapený výraz, jako Fawzi. Ten výraz vsak nahradilo zděšení.

Fawzi krátce probodl Andrého naštvaným nechápavým pohledem, ale potom se prudce otočil, až málem vrazil do další police, a co nejrychleji vyběhl ven z obchodu.

Kai pustil Andrého ruku a chtěl proběhnout uličkou kolem něj, ale André mu s hloupým výrazem zastoupil cestu.

„Co se děje, Kaii?"

„Musím jít za ním."

„A... a proč?"

Kai se zamračil. „Pusť mě." Protáhl se kolem Andrého a rozběhl se k východu.

André si jen pro sebe tiše zanadával a rozběhl se za ním. Ruce se mu strachem třásly, a tak zaťal pěsti, aby to nebylo vidět. Zastavil se na ulici vedle Kaie, který se rozhlížel na všechny strany. André mu položil ruku na rameno. „Kaii..."

„Vidíš ho ještě někde?"

André předstíral, že se rozhlédl. „Ne, nevidím. Proč jsi za ním vyběhl?"

Kai se ještě chvíli rozhlížel po ulici. Nečekal, že takovou náhodou narazí na Pana F, a proto nebyl připravený, neměl u sebe ani zbraň. Bylo pravdou, že tohle byl jeden z dalších obchodů, které dříve plánoval navštívit. Jak si na to mohl vzpomenout až teď? Jenže Pan F už byl zase pryč a Kai svou šanci promarnil.

Ale potom se otočil na Andrého a zabodl do něj podezíravý pohled. „Odkud toho muže znáš?"

„Co? Neznáme se..."

„Ale pozdravil tě. A ještě ti řekl ‚Andy'."

André věděl, že musí rychle něco vymyslet. „To byl nejspíš ten chlápek, co mi kdysi zpravoval noťas," plácl tu první věc, co ho napadla.