Enemy roommates [1]

25. Poznatky

André klopýtavě utíkal temnou tuchnoucí chodbou. Připadalo mu, jako by se bolest provrtala až do jeho hlavy, skoro nedokázal myslet na nic jiného. Zatínal však zuby a stále se snažil pokračovat v cestě.

Konečně narazil na další výstup z kanálu, který byl vysoko nad ním. Kdyby tuhle cestu neznal, nevšiml by si ho, protože jím dovnitř nepronikalo žádné světlo. André ji však znal nazpaměť, a tak se rukama vyškrábal kousek po nerovné štěně z kamenů, aby se dostal k rezavému žebříku.

Slyšel už blížící se kroky agentů, co ho do kanálu následovali. Nedostanou mě. Odsunul těžké kovové výko a vyškrábal se nahoru. Rychle ho za sebou zatáhl a odkutálel se stranou.

Ležel na studené zemi a poslouchal. Kroky agentů byly slyšet daleko pod ním, ale přibližovaly se, až probíhaly přímo pod vychodem. André pomalu ani nedýchal, aby na sebe neupoutala oozornost. Nebyla však slyšet změna v tempu běhu agentů. Stejně rychle, jako se ozvěna kroků přiblížila, se zase začala vzdalovat. André si zhluboka oddechl. Že špinavé země se však nezvedl.

Do úzké potemnělé uličky zasvítila světla dodávky. I když se mezi budovy vlezla jen těsně, projela úzkým průchodem a potom pomalu dojela k ležícímu Andrému, až zastavila. Ze dveří u řidičova místa vyběhla blonďatá dívka, která na sobě měla jen zbytek převleku Black-Fire.

„Andy?“ Rozběhla se k němu. Ve tmě nebylo příliš vidět, ale oblečení Red-Eye by poznala kdekoliv. „Pojď, musíme odsud zmizet,“ říkala naléhavě, ale tiše, aby neprozradila jejich lokaci.

„Ughhh...“ André se převalil na bok. V nohou ho bodala nepopsatelná bolest. Ani v hlavě neměl dost místa na sebelítostné myšlenky... jen si přál, ať už to skončí, ať ho někdo ihned uspí a zbaví ho toho nesnesitelného trápení.

Přitom všechno proběhlo tak, jak plánoval. André se na živém vysílání nechal zatknout. Mackenzie s ostatními mezitím utekli, protože o ně agentům Anti-X nikdy tolik nešlo. Oni se ještě nestihli stát takovými symboly, jako byl Red-Eye. A když agenti Red-Eye v přímém přenosu konečně zatkli, muselo to pro ně vypadat nesmírně dobře. Tím jim André chtěl navodit falešný pocit, že přeci jen mají nad mutanty stále nadvládu.

Až bylo vysílání ukončeno, André se měl nechat dovléct k vězeňskému transportu, Fawzi měl odpoutat pozornost agentů a André utéct skrze podzemní cesty. Sám počítal s tím, že nejspíš schytá nějaké fyzické i střelné rány. Avšak rozhodně nepočítal s takovou bolestí. Už párkrát se podobně zranil, ale...

„Vždy... vždycky zapomenu, jak to kurva bolí,“ funěl za cesty, když se ho Mac snažila dotáhnout do dodávky. Leon vyběhl ze zadních dveří, aby pomohl Andrého dostat dovnitř.

„To nevypadá dobře,“ zamručel doktor při pohledu na Andrého krvavé nohavice.

„Hlavně už ho dostaňme dovnitř, ať odsud můžu odjet!“ nadávala Mac.

André vnímal jen polovinu toho, co říkali. Najednou ležel na zemi v zadní části dodávky, která už se kývala při jízdě. Upadal do bezvědomí a zase se vracel, když se doktor snažil rychle ošetřit jeho nohy, zatímco auto drkotalo pryč od centra zapadlými uličkami.

Nakonec však Andrého mysl přemohla tma.

...

Probral ho další rychlý pohyb. Jako by se vezl po řece... ale nebyla to řeka. Několik bíle oděných lidí ho za běhu vezlo dlouhou chodbou na vznášejícím se lehátku. Poblíž běžela i Mackenzie, ale nikdo další z jeho týmu mutantů tu nebyl.