Enemy roommates [1]

56. Riziko

André šel rychlou chůzí vpřed, ale pozorně se rozhlížel kolem. Nechtěl na chodbách vlétnout do nějaké pasti od Manyho mutantů. Také to nemohl udělat kvůli Sheryl, která šla tiše za ním. Nemohl by ji v tom samotnou nechat.

A také měl svůj cíl.

„Co mezi sebou vy dva vlastně máte?“ vytrhla ho Sheryl z myšlenek.

„No... ehm...“

Sheryl se pousmála. „Nemusíš vůbec odpovídat, já jen... zajímá mě to.“ Povzdechla si. „Vím, že jsme se před celou touhle událostí potkali jen jednou. Na tom protestu, vzpomínáš?“

„Něco si pamatuju.“

„No... a Dean, můj přítel - nebo spíš expřítel - je agent. Nemohla jsem mu prostě říct, že jsem mutantka, bylo to složité...“ Podívala se na Andrého. „Prostě... musím přiznat, že mezi námi vidím určité paralely. Já a Dean, ty a Kai...“

André odvrátil pohled. „Chápu.“

„Já byla jen obyčejná holka, co se náhodou zapletla s agentem. Jenže ty jsi...“

„Red-Eye,“ dokončil větu André. Povzdechl si. Teď na to byla ta nejméně vhodná doba, ale potřeboval si o tom s někým popovídat. Obzvlášť se Sheryl, která si prošla podobnou situací. „Kai a já... poznali jsme se na univerzitě. Proto jsem netušil, kdo on doopravdy je a Kai to zase nevěděl o mně. Takže jsme se spolu ve škole handrkovali, zatímco mimo školu jsme se setkávali ve svých uniformách při boji.“ Pousmál se. Z nějakého důvodu to pro něj byly veselé vzpomínky, i když se ho tehdy Kai pokoušel zabít.

„To si ani nedokážu představit,“ řekla se zamyšleným úsměvem Sheryl. Jí ta myšlenka pro změnu přišla absurdní.

André rozhodil rukama. „Jak jsem měl tušit, že sdílím pokoj s agentem? A jak měl Kai vědět, že se ve škole motá s právě tím člověkem, kterého se jako agent snaží dopadnout?“ Potom svěsil ruce. „Jenže... já na to přišel poměrně brzo. Byl to trochu šok, ale... z nějakého důvodu jsem ve všem pokračoval dále, jako by se nic nezměnilo. S Kaiem to pomalu začínalo být... vážné. Víš, co myslím...“

„Vím,“ přikývla s úsměvem.

„A pak už jsem mu to říct nemohl. Bylo to to nejvíce nebezpečné tajemství, jaké jsem kdy musel udržet.“

„A neudržel jsi ho?“

André se pousmál. „Vlastně svým způsobem ano. Kai na to přišel sám.“

„Samozřejmě, je to agent...“

Jenže Andrého úsměv povadl. „Když nad tím tak přemýšlím... myslím, že to byl Kai, kdo o tobě zjistil, že jsi mutantka. Dean ho k tomu donutil.“

Sheryl na chvíli zmlkla. „Ten zmetek... Dean, myslím Deana. To neměl ani dostatečnou kuráž na to, aby se mě první zeptal? To musí ve všem mít takovou jistotu, než se k něčemu odváží?“ Naštvaně zaťala pěsti. Pomaličku je uvolňovala. „Nejspíš už ho nikdy neuvidím a to je jen dobře. Ale ty s Kaiem...“ podívala se opět na Andrého.

André se tvářil přísně. „Bylo to ještě dneska ráno, co mě brzy probudil a zavedl do auta, zamkl dveře... a prostě mě odvezl do Anti-X.“

„Nepokusil ses utéct?“

„Já... nemohl jsem.“ André sklopil pohled. Zpomalil v chůzi. „Ošklivě jsme se pohádali, měl jsem strach... myslel jsem si, že skončím v nějaké laboratoři na pitevním stole. Kai... Kai mě prostě odevzdal těm svým agentům, jen tak... Ani se za mnou neohlédl, když mě odváděli!“