Enemy roommates [1]

39. Doupě

Po škole na sebe náhodně narazili.

„Ty někam jedeš?"

Kai přikývl. „Mám přece za úkol sledovat Sheryl," řekl s úšklebkem, který měl zakrýt jeho nepříjemný pocit.

André se pousmál. „Jo vlastně."

„A ty jdeš kam?"

André se na něj obrátil s předem připravenou odpovědí. „Taky do města. Vzali mě na tu brigádu, na kterou jsem se hlásil."

„Opravdu? To je fajn."

André přikývl. Ale vypadalo to, že si dělá starosti.

Kai mu krátce položil ruku na rameno. „To bude v pohodě. Není to tvoje první brigáda, ne?"

„Cože? Ou... ne, to ne. Ani z daleka."

„A chceš svézt?"

André zaváhal. Vypadalo to, že se spíš chce Kaiovi trochu vyhnout, ale nakonec přikývl. „Bude stačit, když mě hodíš k nejbližší zastávce metra. Ať odsud nemusím jet autobusem."

Kai s úsměvem přikývl, a tak do auta nasedli společně.

André se za cesty díval zamyšleně z okna. Potom se však zahleděl na Kaie. Zaujatě pozoroval jeho soustředěnou tvář.

„Řídil jsi někdy?"

André opět odvrátil pohled. „Ne."

„A chtěl bys?"

André se pousmál. „Nemám řidičák. A upřímně... ani si nemyslím, že bych si ho zvládl udělat." Povzdechl si. „Tolik věcí, co musíš kolem sebe sledovat... Tolik pravidel... A ještě k tomu musíš to auto ovládat i nohama."

Kai se však usmál. „Nic na tom není. Navíc, teď už je polovina veškeré práce zautomatizovaná, auto to udělá za tebe."

„Jenže... co kdybych stejně něco zkazil?"

Kai se zasmál. „Nemáš se čeho bát, opravdu."

„Hm." André se otočil k budově, ke které přijížděli. „Možná nad tím popřemýšlím." Když mu Kai zastavil, André vystoupil z auta a zamával mu na rozloučenou. Potom zamířil k metru.

Kai pokračoval podle navigace k univerzitě, kterou navštěvovala Sheryl. Dean mu ještě včera večer naposílal informace, a tak Kai věděl, kudy zhruba půjde.

Zaparkoval nedaleko univerzity a dále se vydal pěšky. Před univerzitou bylo pár laviček u stromů, a tak se na jednu posadil a předstíral, že celou dobu kouká jen do mobilu. Na hlavě měl tmavě modrou kšiltovku, aby pod kšiltem schoval část obličeje.

Za chvíli ji však koutkem oka spatřil. Mladá žena s barevnými náušnicemi vycházela z budovy spolu s dvěma kamarádkami. Kai se nehnul z místa, dokud neprošly kolem něj a nevzdálily se. Potom se konečně zvedl, schoval ruce do kapes a s mírně sklopenou hlavou se vydal za nimi. Sheryl i její kamarádky byly zabrané do nějaké debaty a za sebe se vůbec neohlížely. Po chvíli se od nich jedna oddělila. Sheryl a dívka snědé pleti chvíli staly na místě a čekaly, než hnědovlasá kamarádka odjede v tramvaji. Když se tak stalo, změnily směr.

Kai si všiml i změny jejich nálady. Najednou se bavily tiššeji a jejich tón byl vážnější. Kai kvůli rušné ulici nedokázal přesně odposlouchávat, co si povídaly.

Po nějaké době ty dvě zabočily do malého podniku. Byl to bar na kraji méně rušné ulice, kam moc lidí nechodilo. Kai chvíli počkal před vchodem, ale potom zamířil dovnitř. Sheryl se svou kamarádkou seděla u baru, a tak si Kai sedl o kousek dále ke stolku, kde k nim byl zády. Mohl odsud dobře odposlouchávat, aniž by při tom byl nápadný. Říkal si však, že to asi nakonec nebude tak vážné, jak si Dean myslel. Třeba Sheryl jen se svou kamarádkou dlouho vykecává a pak se stydí to Deanovi říct.