Enemy roommates [1]

46. Obyčejní

Andrého probudil otravný zvuk budíku. Musel vyzvánět už delší dobu, když ho André ještě nevnímal, protože teď už vyzvánění skončilo a nepotvrzený budík se posunul na dalších pět minut.

André pomalu zvedl ruku, ale to už se probouzely všechny jeho smysly a také si vzpomněl na včerejšek. Chvíli nevěřícně hleděl na Kaiovu spící tvář, která ležela jen malý kousek od něho. Potom André položil hlavu zpátky na polštář s překvapeným úsměvem na rtech. Takže se mi to nezdálo.

Kai se ještě z polospánku zhluboka nadechl a s tichým zamručením posunul ruku, která stále ležela na Andrého hrudi. Potom překvapeně otevřel oči a podíval se na Andrého, který ho přivítal úsměvem.

„Dobré ráno," řekl zrzek ospale, ještě s hrubým ranním hlasem.

Kai se okamžitě začervenal a sklopil hlavu tak, že ji opřel o Andrého rameno. Při tom lehce posunul ruku.

„Já jen..." André zamyšleně přejel prsty po jeho dlani, „kdybys tu teď nebyl, asi bych pochyboval, jestli se včerejšek vůbec stal."

Kai lehce odtáhl hlavu, ale do očí se mu nepodíval. „Co všechno si... ehm... pamatuješ?"

André se pousmál a přitáhl si k tváři Kaiovu ruku, aby ji lehce políbil. „Všechno."

Kai si povzdechl a nechal svou dlaň vyklouznout z té Andrého. Cestoval prstem po jeho hrudníku s jemnými zrzavými chloupky a lehce přejížděl po všech zacelených jizvách, na které narazil. Obzvlášť po té rovné čáře uprostřed hrudníku. Něco mu připomínala, ale už se ani nemohl rozpomenout, co. „Já... ani nevím, co se to stalo. S náma."

„A co by se stalo? Milujem se," řekl s úsměvem André, jako by to byla ta nejjasnější věc na světě. A taky že byla.

„Hm." Kai se zamyšleně pousmál. „Takže toho nelituješ?"

André se opřel o lokty, aby pozvedl hrudník. „Kecáš? Tohle byla ta nejlepší noc v mém životě... jako by mě ovládli nějací bohové."

Kai pozvedl obočí. „Spíš démoni."

„No, tebe určitě," ušklíbl se André.

Kai si podepřel hlavu, jak ležel na boku, a stále si Andrého tvář zaujatě prohlížel. Pamatoval si to dobře, skutečně má zrzavé řasy.

„Co?" zasmál se André. Otočil se na bok ke Kaiovi a volnou rukou ho pohladil po tváři. Zastavil se u jeho rtů, kterých se dotknul palcem. Kai už znal tohle gesto. Naklonil se dopředu a přivřel oči s očekáváním ranního polibku... jenže ticho nádherného rána zkazila hlasitá hudba Andrého budíku, který se opět rozzvonil.

Kai se rychle posadil. „Musíme jít do školy," uvědomil si konečně. Bylo totiž pondělí. Vymotal se z postele, ale při tom spatřil celé Andrého tělo, a když si uvědomil, že spolu vlastně celou noc spali nazí, zahanbeně odvrátil pohled.

I André se posadil, přičemž se natáhl ke stolu a konečně vypnul řvoucí budík. Ušklíbl se. „Včera večer ti to nevadilo," prohodil provokačním tónem ke Kaiovi.

„Včera večer byla tma," zamumlal Kai s červenými tvářemi, protože mu před očima opět proběhly všechny vzpomínky. Potom ho překvapila pusa na líčku.

„Ale do sprchy jdu první já!" křikl André ještě po cestě, když jako první s oblečením v ruce vletěl do koupelny.

„Hej..." Kai po něm vztáhl ruku, ale pak ji s povzdechem zase svěsil. Už teď věděl, že oba přijdou na první hodinu pozdě.

...

Kai se nedokázal soustředit na výklady učitelů. Ve všech hodinách, které měl společně s Andrém, jeho pohled stále utíkal očekávaným směrem. André většinou předstíral, že si ho nevšímá, ale potom na Kaie pohlédl s takovým tím svým speciálním úsměvem, až ho opět uvedl do rozpaků. Bylo pochopitelné, že se Kai nemohl dočkat, až to vyučování konečně skončí.