Enemy roommates [1]

14. Posilovna

Dneska Kai hned po škole zamířil ke svému autu. Neztrácel čas chozením na koleje, protože po pár dnech opět potřeboval trénovat. No... a možná se taky chtěl vidět s Deanem.

Brzy zastavil před bránou, která byla vstupem pro auta do budovy výcvikového oddělení Anti-X. Stačilo, aby snímače zaregistrovaly značku jeho vozidla a brána se otevřela a pustila ho dovnitř.

Kai zaparkoval mezi ostatními auty a pohledem vyhledával Deanovu motorku. Nebyla nikde v dohledu, ale parkoviště mělo dvě patra, takže tu i tak mohla někde být.

Kai vyjel výtahem do druhého patra a vystoupil na chodbu. Když ho pár agentů zahlédlo, kývli mu na pozdrav, nebo mu jen věnovali nepříjemné pohledy. Když na sobě neměl svou uniformu a specielní černé brýle, většina agentů ho znala jako syna samotného ředitele. Ti zbývající jako Šestku. Každý znal agenty z první desítky, nebo i první dvacítky. Byli často dáváni za vzor a jejich místa byla snem každého nováčka.

Jenže Kai... kvůli svému nedávnému poklesu si u mnohých agentů udělal spíše ostudu. Obzvlášť u těch starších, co už dříve nebyli spokojení, že je v první desítce, i když mu ještě nebylo ani dvacet. A když viděli jeho pokles, mnozí se těšili, že zaujmou jeho místo.

Šel dlouhou chodbou, na jejíž levé straně byly dveře vedoucí do různých místností, a na pravé straně dlouhá skleněná okna, která umožňovala pohled do areálu na zelenou trávu na nádvoří, venkovní cvičiště i další budovy. Kai však mířil na konec chodby, kde byla velká posilovna.

Když vstoupil dovnitř, ihned ucítil obvyklý pach z používaných strojů a zpocených těl. Nepatřil zrovna mezi „gym bros", ty nejvíce namakané cápky, pro které byla posilovna život. Ale rád se udržoval v kondici. I když byla místní posilovna často skoro plná, byl to pro něj čas o samotě, kdy se nemusel soustředit na žádné rozkazy ani povinnosti. A taky mu nevadilo čas od času pozorovat svalnaté muže... ale hlavně všeho s mírou.

Vešel do mužské šatny, aby na sebe mohl hodit sportovní oblečení. U skříněk překvapivě zahlédl Deana, který si zrovna oblékal tričko.

„Kaii!" Dean se k němu s úsměvem vydal a plácl si s ním.

„Odcházíš?" zeptal se Kai.

„Ne, právě jsem přišel. Ty taky, hádám."

Kai přikývl.

„Fajn." Dean se ušklíbl. „Tak se uvidíme vedle. Ať ti to netrvá dlouho!" S tím popadl svou flašku a vydal se pryč ze šatny.

Kai se však ještě chvíli díval na zavřené dveře. Dean mu tolik chyběl... a to se neviděli jenom dva dny.

Když se už převlečený vydal do posilovny, rozhlédl se po celém prostoru. Deanovy krátké dredy a silná záda by však poznal kdekoliv. Byl u běžících pásů, a tak se Kai vydal stejným směrem. Položil si flašku na vedlejší stroj a chvíli čekal, až se zapne.

Dean už se však zahříval rychlou chůzí. „Jak to jde na univerzitě?"

Kai se zadíval do prázdna. „No... jde to. Ale včera jsem málem dostal důtku."

Dean se na něj překvapivě podíval. „Ty? Za co?"

Kai si nespokojeně oddechl a vstoupil na běžící pás, který se pomalu rozjížděl. „Přerušil jsem v hodině učitele. Máme ve třídě jednoho idiota, co potřeboval projevit svůj názor, a tak mi to nedalo a chtěl jsem něco říct taky."

Dean se ušklíbl. „Tak aspoň s ním nemusíš trávit čas mimo školu."

Kai se taky ušklíbl. „No... problém je v tom, že on je to vlastně můj spolubydlící."