Enemy roommates [1]

49. Záblesk

André sledoval digitální hodiny nad dveřmi učebny, které s každou vteřinou poblikly. V ruce si točil s modrou propiskou. Potom přestal a zamyšleně se zahryzl do jejího konce. Při tom odvrátil pohled od hodin a podíval se na prázdné místo, kde obvykle sedával Kai.

„Opravdu večer přijde?" zamumlal si pro sebe.

Když hodina skončila, zamířil s proudem studentů na chodbu. V ruce mu zabrněl mobil, a tak se podíval, co mu přišlo za zprávu.

Mac: Stavíš se večer?

A tak ji odepsal.

Andy: Něco důležitého?

Mac: Jde o Manyho... Nola pořád mluví o nějakých plánech, co ten šílenec vymýšlí. Jenže teď už si dělá starosti i ona, nevypadá to vůbec dobře. Neříkal jsi náhodou, že máš tu situaci pod kontrolou?

Andy: Vždyť mám...

Mac: To pochybuju. Přijď, opravdu. Rádi tě uvidíme a Nola ti všechno vysvětlí osobně.

Andy: Dobře. Budu tam.

S povzdechem mobil vypnul. „Já toho Emmanuela asi přerazím..." Doufal jen, že to nebude tak hrozné, jak Mac psala. Vždyť ona občas mívala těch obav až moc.

Jenže něco špatného André cítil. Jako ticho před bouří... než se objeví první záblesk.

...

Kai naštvaně podupával nohou a loktem se opíral o stůl. Potom naštvaně vyhodil rukama do vzduchu. „Vždyť už jsem to všechno četl tolikrát!"

Takové množství informací, které už k Red-Eyovu případu nastřádal... Nechtělo se mu v tom znova přehrabovat. Potřeboval prostě zázrak. Nebo nějakou malou radu - cokoliv, co by mu pomohlo konečně to všechno k něčemu využít. Jeden malý kousek do středu skládačky.

Jak Kai dlouze hleděl na všechny ty fotky s maskovaným zločincem, vzpomněl si na včerejšek, kdy Andrému zastrčil do skříně kousek něčeho, co vypadalo jako černá vesta.

Pro sebe se uchechtl. „Že bych měl Red-Eye v pokoji?" Už se chtěl rozchechtat nad tím, jak hloupá to byla myšlenka, že by André mohl být někdo takový. Jenže ten smích nepřišel.

Kaie zalil studený mráz.

„Ne. To je blbost."

I přes vlastní nechuť však otevřel nové plátno a doprostřed velkými písmeny napsal ANDRÉ REKKER. Kousek od toho RED-EYE. Přiřadil k Red-Eyovi fotku černé vesty a spojil to linkou. Stejná linka od vesty vedla i k Andrému, ale byla doprovozená otazníkem.

Potom si Kai vzpomenul na další věci a otevřel i starší složky.

Záznamy ze všech bojů a záznamy zranění, které Red-Eye utrpěl. Kai s Andrém propojil zranění na hrudníku - tu dlouhou jizvu, po které vždycky tak zaujatě přejížděl prsty, když se mu naskytla příležitost. Potom střelu do ramene - jizvu na rameni. Z dalšího spisu vytáhl informace o dni, kdy střelil Red-Eye do nohou. Připsal k tomu informace o tom, jak měl v ten samý den André nehodu... zranil si obě nohy.

Kai ztěžka polkl. Motala se mu hlava a pokusil se napít ze sklenice vody, která stála na jeho stolu, ale kvůli roztřesené ruce se málem polil. Jeho oči těkaly po všech informacích, bylo toho příliš a skoro se nedokázal soustředit, ale zároveň najednou viděl jasně... viděl přesně, jakou cestu v tom všem zmatku sledovat.

Věk Andrého, odhadovaný věk Red-Eye. Modré oči, nádherné modré oči, které Kai miloval... Částečný původ z Francie vypočítaný z Red-Eyovy DNA a Andrého zmínka toho, že se jeho máma jmenovala Louise.