How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

(1) 3. kapitola - Představení

Pohled mu padl na mladého muže sedícího na pravé straně stolu zhruba uprostřed. Krátké platinově blonďaté vlasy fixované do bezchybného účesu, elegantně střižené tmavě modré sako na míru z kdovíjak drahého materiálu, bílé tričko a kupodivu obyčejné mudlovské tmavě modré rifle dokonale se hodící k onomu saku. Ocelově šedé oči, špičatá brada a na tváři dokonale povrchní arogantní výraz. Draco Malfoy. Sám zmijozelský princ v celé své kráse.

Teprve teď si ho Harry všiml. I když počkat! Vždyť ho už dnes viděl. Jistěže to byl on. Ten chlap, do kterého vrazil ve vstupní hale ministerstva. Ten, co ho překvapil svojí odpovědí na omluvu a ten, jehož hlas se mu zdál povědomý. Až teď si uvědomil, odkud ten hlas znal a v podstatě se nestačil divit, že ho nepoznal hned napoprvé. Vždyť to byl hlas, který ho buzeroval téměř šest let v kuse. Jak to, že ho nepoznal?

Harry došel k jedné ze dvou volných židlí, které nyní zbývaly, k té po levé straně stolu, o dvě místa blíže ke dveřím, než byla ta Malfoyova. Druhá byla po blonďákově levici, a tam se Harrymu zrovna dvakrát nechtělo. Když si černovlasý kouzelník sedal, střelil po Malfoyovi svým pohledem. Ten mu ho s chladnou tváří oplácel a nehnul ani brvou, snad jen v jeho očích se zrcadlil nějaký zvláštní pocit, který Harry nerozeznal. Židle vedle Malfoye zůstala prázdná; vypadalo to, že se jeden z členů nedostavil.

„Dobrá, když už všichni sedíte, rád bych tedy zahájil tuto schůzi," začal mluvit ministr a Harry s Dracem se oba obrátili do čela stolu, kde se nacházelo jeho místo. „Nejspíš bych se vám předem měl omluvit za zkažený víkend," pousmál se, „ale z většiny jste zaměstnanci ministerstva, a to znamená čtyřiadvacetihodinové nasazení, sedm dní v týdnu, tři sta šedesát pět dní v roce."

Z několika míst se ozvalo posměšné odfrknutí, ale Pastorek to úspěšně ignoroval a pokračoval: „A jestliže tu sedíte, znamená to, že nejste jen tak obyčejní zaměstnanci, nýbrž ti nejlepší ve svých oborech. Jak už vám bylo sděleno, jste tu proto, abyste pracovali na vyřešení případu vraždy George Morana, našeho chytače z národního famfrpálového družstva. Někteří z vás se budou přímo účastnit vyšetřování v terénu a odjedou do České republiky, jiní zůstanou zde a budou jen doprovodnými silami hlavního týmu. Nyní bych rád přešel k představení všech přítomných a uvedení důvodu jejich přítomnosti zde, respektive ke zmínění jejich odbornosti."

Mezi lidmi u stolu zavládla zvláštní atmosféra. Všichni se nenápadně rozhlíželi po druhých, snažili se sami ve svých hlavách přijít na to, zda dokáží své budoucí kolegy pojmenovat sami nebo jestli jim jejich obličeje náhodou něco neříkají.

„Vezmu to postupně, od mé pravice. Je vás tu celkem jedenáct, ale v týmu se vás sejde dvanáct. Jeden váš kolega se nejspíš trochu pozapomněl," pokračoval ministr. „Nuže tohle je, vážení, Harold Price, jeho jméno vám nejspíš bude povědomé, je to trenér našeho národního famfrpálového týmu, na tuto schůzi se přemístil přímo z ČR, kde se tragická událost odehrála. Později nám vylíčí všechny potřebné informace."

Harold Price pokývl hlavou k přítomným, potom ji sklonil a svou pozornost upřel na mudlovskou propisku ve svých rukách položených na menším poznámkovém bločku. Byl to postarší muž s pevnou tváří, avšak věk už mu na ní maloval několik vrásek okolo očí. Harry ho znal, ale ne osobně, jen asi jako každý fanoušek famfrpálu. Byl to bývalý brankář národního týmu a také bývalý kapitán, nyní už v penzijním věku pro hráče takového sportu, ovšem díky svým výsledkům a lásce k famfrpálu pracoval jako trenér svého bývalého týmu.

„Dále tu máme manžele Jacksonovi. Ti do zahraničí s ostatními nepojedou, zůstanou tu v Británii. Za úkol budou mít vyřizování potřebných povolení z naší strany, odpovídání na vaše dotazy a lovení potřebných informací z archivu.