How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

56. kapitola - Svázané ruce

Harry Katie neodpovídal. Pouze na ni zlostně zíral a snažil se ovládnout. Rád by řekl, že tohle bude oproti Voldemortovi hračka, ale nyní jej mnohem více zrazovaly vlastní emoce, než tehdy při poslední bitvě druhé kouzelnické války. Při bitvě o Bradavice byl vsázce především jeho vlastní život, od toho se potom odvíjelo vše ostatní. Vždyť na to měl i tu proklatou věštbu! Ale teď? Bojuje tu za Draca, svého přítele, a své nenarozené dítě! To jejich život je tu hlavní cenou. Nesmí dopustit, aby se jim něco stalo. Z celého srdce doufal, že se Hermioně s Oliverem podaří Draca dostat do bezpečí, pryč odsud.

„Kde je Ron?" napadlo jej z rázu, když tu nikde neviděl zrzavou hlavu svého nejlepšího kamaráda. Kam se ten chlap mohl jen podít? Proto se se svou otázku obrátil na Kirchsteina vedle sebe. „Někam jste ho posílal?"

„Ne," odvětil Robert. „Šel sám."

„Kam?" hrklo v Harrym. Proč je Ron opouštěl, když ho tu potřebovali?

„Říkal, že jde z venku zajistit zadní vchod, aby mohli ti tři bezpečně projít." S Robertovými slovy se Harrymu ulevilo. Pocítil k Ronovi hluboko kořenící vděčnost. „Ovšem," zaváhal na chvíli Robert, „myslím si, že tam nebude moc užitečný, vyjde to na stejno tak jako tak."

„Co? Proč? Co tím myslíte?" pocítil Harry opět obavy. Jak to tak viděl, dnešek určitě nebude dnem, který by si rád zopakoval. Už aby bylo po všem.

„Tak se sakra podívej! Jsou všude a je jich dvakrát tolik! Jsi tak naivní, že věříš, že vzadu na ně nikdo čekat nebude?" zaprskal rozhořčeně Kirchstein a pro jednou si odpustil zdvořilostní fráze.

„Přestaňte si tam povídat, pánové, já jsem tady!" sladkým holčičím hláskem je přerušila Katie a s našpulenými rty se pitvořila s každým slovem. Když na ni oba dva stočily své naštvané pohledy, vysmála se jim do obličeje. Pak její smích náhle utichnul a ona se vážně zamračila. „Tak co bude? Vydáš mi ho, Harry, nebo se nás pokusíš pozabíjet?" uchechtla se, jako by řekla nějaký dobrý vtip.

„Ty Draca nikdy nedostaneš," procedil černovlasý muž skrze zuby. „Nikdy, rozumíš? I kdybych tu stál sám proti vám všem, budu se bít za jeho bezpečí a svobodu. Neublížíš mu, já to nedovolím."

Katie se hlasitě zařehtala a pak jí stejně rychle jako předtím sklaplo. „Jak chceš," odsekla Harrymu s vážnou tváří. „Nemusel ses do toho vůbec zaplést. Nemusel ses dívat, jak tví kolegové budu umírat jen pro toho blonďatého parchanta, kterého tak miluješ. Mohl sis ušetřit svůj život i životy ostatních, ale opět bojuješ za něco tak pošetilého, jako je láska. Láska ke zrádci, láska k vrahovi našich přátel, láska k muži, láska ke zrůdě, která může počít dítě! On si tvou lásku nezaslouží, nemyslíš?"

V Harrym to s jejími slovy bublalo jako ve vřícím kotli. Vztek mu vzdouval hruď nahoru a dolů, jak díky němu rychle dýchal. V ruce křečovitě svíral hůlku, až mu klouby zbělely. „Můj přítel rozhodně není žádná zrůda!" křikl na Katie nehledě na to, že ji svým propuknutím vzteku způsobí radost.

„Kdybys nebyla tak zapšklá, poznala bys to sama. Každý, kdo může Draca poznat blíže, zjistí, že je úplně jiný, než si o něm lidé myslí. To ty ve své zahořklosti v něm vidíš zrůdu. Ale pro mě je tím nejcennějším, co právě mám. A snadno se ho nevzdám. Tentokrát tě nenechám upláchnout, Katie. Tebe, ani tvé stoupence."

Chvíli se díval do ženina pobaveného obličeje, ale pak proměnil vzteklá slova ve vzteklé činy. Byl to on, kdo vyslal první kouzlo směrem k nepřátelům a zahájil tak dnešní bitvu. Kouzla za chvíli svištěla vzduchem, jejich svist se mísil s křikem lidí. Harry se svými kolegy své nepřátele odráželi a snažili se je jen odrovnat, aby je později mohli postavit před soud, kdežto Katiini lidé je doslova likvidovali a zelené paprsky avady se k Harryho smůle do několika bystrozorů již trefily.