How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

21. kapitola - Hysterie

Teprve když se Harry s Dracem zvedali od stolu, vešli do jídelny někteří jejich kolegové. Krátce se s nimi pozdravili a se slovy, že se uvidí v práci, se Draco s Harrym vytratili z přeplňující se místnosti. Pomalu došli k výtahu a Harry zmáčknul tlačítko označující čtvrté patro hotelu.

„Někdy bychom taky měli zkusit schody," řekl po chvilce ticha Draco a lehce se zasmál.

„To jo," odsouhlasil mu Harry a též se zasmál. „Ale až jindy."

„Seš tak neskutečně línej, Pottere." Draco pobaveně zakroutil hlavou.

„Já vím," zazubil se černovlásek těsně před tím, než se otevřely dveře od výtahu a oba vystoupili. Rozešli se chodbou ke svému pokoji. Harry v kapse lovil klíč, aby ho mohl odemknout.

Jakmile se tak stalo a otevřel dveře, jeho pozornost upoutala hnědá sovička sedící na okenním parapetu a trpělivě čekající na to, až se někdo vrátí do místnosti a převezme si od ní dopis. Harrymu se na tváři okamžitě objevil úsměv, věděl od koho sovička je. Rychle k ní přešel a převzal si od ní malou dopisní obálku, kterou měla sovička v zobáku. Roztrhl ji a vytáhl z ní složený dopis.

„Podívej, píše Ginny!" radostně se otočil na Draca. Když však spatřil Dracův výraz, úsměv mu na tváři rychle zmrzl.

Draco stál opřený o futra dveří jako solný sloup a tvářil se, jako by právě uviděl samotnou smrt. Oči upíral na obálku v Harryho rukách.

„Co se děje?" zeptal se opatrně Harry.

Draco neodpovídal, jen zvedl svůj vystrašený pohled od obálky k Harryho očím. Bylo vidět, jak hluboce polkl.

„Draco?" oslovil ho Harry a pomalu se k němu rozešel. Už si pomalu navykl říkat Malfoyovi křestním jménem, i když mu to blonďák zatím neoplácel.

„Draco? Co se stalo?" zeptal se Harry s obavami v hlase, když stál jen pár centimetrů od blonďáka. Draco pořád stál, jako by ho vytesali do kamene.

Harry k blonďákovi natáhl ruku a lehce se ho dotkl na paži. Draco sklopil oči k místu, kde se ho Harry dotýkal. Pak se mu zadíval do očí.

„Kde skončil ten můj dopis?" řekl po hodné chvíli ticha pomalým roztřeseným hlasem.

Harry zmateně zamrkal, než mu došlo, o čem to Draco vlastně mluví. V očích se mu během zlomku vteřiny blýsklo pochopení, když si uvědomil vážnost Dracových slov. Prudce se otočil a rozhlédl se, jakoby snad očekával, že dopis někde uvidí pohozený na zemi.

„Já-já nevím," řekl Harry, když se zase otočil zpátky k Dracovi.

„Kurva, Pottere! Zapomněl jsem na něj, sakra. Kde je? Kam jsem ho dal? Do prdele! Přece jsem ho nemohl ztratit!" Draco najednou zcela ožil a začal bezhlavě lítat po pokoji a přehrabovat všechny věci, které mu přišly pod ruku.

Harry ho chvíli nechal a jen na něj fascinovaně zíral, když však viděl, jak Draco přehrabuje další hromádku věcí a rozhazuje vše kolem sebe jako blázen, trhl sebou. „Malfoyi, uklidni se sakra!" zakřičel na něj a Draco zarazil „Proč nezkusíš accio?"

Draco se na Harryho podíval jako na blázna. „Ten dopis je začarovaný tak, aby nešel přivolat, ty blbečku!" začal mírně hysterickým hlasem.

„Dobře, dobře, tak fajn. Uklidni se, ano? Takhle přece nic nenajdeš! Musíš hledat systematicky a ne to tady převracet vzhůru nohama a všechno bez smyslu házet jen na jinou hromadu! Pomůžu ti, fajn?" Harry počkal, až se Draco trochu uklidní. Pak vytáhl svoji hůlku a kouzlem vše vrátil na původní místo.