How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

42. kapitola - Soužití

Hned další den brzy z rána se tmavovlasý opět vydal na ministerstvo a stejně jako předchozí den si to rovnou zamířil do ministrovy kanceláře. Během několika minut si u Pastorka vydupal svolení k tomu, aby se mohl nastěhovat za Dracem a být s ním tak co nejvíce. Jeho pobyt v domku měl trvat tak dlouho, dokud bude nutné oba Malfoyovi skrývat pod Fideliem. Naštěstí byl Kingsley v trochu utahané náladě, kdy byl schopný povolit cokoliv komukoliv, jen aby měl sám ode všech pokoj. Tudíž to Harrymu nezabralo příliš mnoho úsilí a po chvilce vycházel se šťastným úsměvem na tváři.

Jeho další kroky vedli do domku na pláži, kde svou novinku oznámil Dracovi. Ten mu na oplátku poreferoval o rozhovoru, který včera vedl se svým otcem. Lucius byl upozorněn na případné Harryho přistěhování a pohledem na svého šťastného syna usmívajícího se jako sluníčko trochu neochotně přinucen ke slibu, že nebelvírovu přítomnost v domě bude tolerovat a bude se snažit s ním vycházet, protože to je jediná věc, na které Dracovi momentálně záleží.

Ještě to dopoledne Harry opět odcestoval domů, ale jen proto, aby si zabalil ty nejnutnější věci. Pozorně kontroloval vše, co si do ukládal do cestovní tašky. Pro nynější případ ji opatřil zvětšovacím kouzlem, i když to jindy neměl ve zvyku. Ale přišlo by mu neotesané nakráčet si to za Dracem s vícero taškami. Po pečlivém zabalení se rozhlédl kolem sebe a v duchu ještě jednou přemýšlel nad tím, zdali už má všechno. Nakonec si přehodil tašku přes rameno a spokojeně vyšel před dům, odkud se přemístil zpět za svým blonďáčkem. A vlastně nyní i za svým dítětem. V mysli se napomenul za to, že na tento fakt stále tak nějak zapomíná a střelil si imaginární facku s úmyslem si to konečně zapamatovat.

Následující týdny Harry prožíval ve skrytém domku. Užíval si každou chvíli, kterou tam společně s Dracem trávil. Snažil se k blonďákovi být co nejpozornější a dávat mu patřičně najevo, jak mu na něm i na jejich prozatím nenarozeném potomkovi záleží. Okázale ignoroval Luciusovy vražedné pohledy, kdykoliv se s ním ocitl sám v místnosti. Starší Malfoy totiž možná synovi slíbil, že se pokusí být na Harryho hodný, avšak po pár dnech svůj boj více méně vzdal a kdykoliv měl příležitost, tak dával nebelvírovi dostatečně najevo, co si o něm myslí. Avšak tak, aby o jeho výstupech Draco nevěděl.

Harry celou věc bral s humorem a vždy se ve skrytu duše náramně bavil nad rozčíleným Luciusem urputně bojujícím za synovo dobro, v popředí s myšlenkou, že někdo jako je on, není pro Draca dost dobrý. Chvílemi se Harry neubránil srovnávání Luciuse a typického stereotypu říkajícímu jisté výroky o tchyních. Měl pocit, že se Malfoy občas chová naprosto stejně. Před Dracem své časté nepohody s Luciusem též raději skrýval. Nechtěl, aby se blonďák jakkoliv rozčiloval. Přeci jen mu v hlavě stále zněla Hermionina slova o nebezpečnosti mužských těhotenství. Proto také dělal vše pro to, aby Draca zbavil jakýchkoliv starostí.

Blonďák mu nejednou vyčetl, že jej Harry zbytečně rozmazluje a akorát z něj dělá nemohoucího, ale na druhou stranu stále častěji přicházeli chvíle, kdy byl za Harryho neustálou péči a ústupky vděčný. Těhotenství na něj pomalu doléhalo a on stále více propadal různým nepředvídatelným náladám. Nakonec přicházeli i takové okamžiky, kdy byl za Harryho přítomnost vděčný i Lucius, protože se o náladového Draca, který svá stanoviska měnil s každou minutou, nemusel starat sám.

Když dostal Draco štěkací náladu, kdy mu vadilo vše, a sám nevěděl, co vlastně chce a co považuje za nejlepší, Harry v něm viděl zase toho starého Draca ze školy. Věčně hádavého, nespokojeného a arogantního. Oproti té době však viděl i pravou stránku blonďákovy osobnosti a věděl, že nemá cenu se nad tím rozčilovat. Snažil se, aby se s Dracem hádal co nejméně, a když už na hádku přišlo, tak aby nevygradovala do něčeho velkého.