How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

24. kapitola - Příjemné

Jemně se dotkl svými rty těch Dracových. Když blonďák neucukl, rozhodl se udělat další krok. Opatrně vsál Dracův spodní ret. Odpovědí mu bylo jemné stlačení horního rtu.

Harry začal Draca pomalu líbat. Kdyby mu někdo před lety řekl, že nastane den, kdy políbí Draca Malfoye, a ten bude ještě ke všemu spolupracovat, nejspíš by se mu vysmál. Nyní se to ovšem dělo. A bylo to překvapivě až moc dobré.

Harry se lehce pohyboval po Dracových jemných rtech a Draco mu věnoval stejnou péči. Navzájem si sáli své rty a lehce si ji okousávali. Nakonec blonďák do polibku vydechnul přebytečný vzduch z plic. Harry toho využil a začal ke hře s Dracovými ústy zapojovat i jazyk. Lehce jím obkroužil vzniklý otvor mezi Dracovými rty, a pak vklouzl do blonďákových úst.

Jakmile se špičkou svého jazyka dotkl Dracových zubů, blonďák tiše zasténal. Otevřel ústa a pustil Harryho jazyk dovnitř. Po chvilce pasivity zapojil do hrátek svůj jazyk i on.

Harry nebyl schopen vnímat nic jiného, než blonďáka naproti sobě a jeho dokonalé rty. I přestože byl tento polibek nesmělý, mohl Harry se sto procentní jistotou říct, že je zatím nejlepší v jeho životě. Nikdy s Ginny, ba ani s Cho, nepociťoval něco takového jako při líbání s Dracem. Bylo to tak neskutečné krásné a dokonalé, až mu připadalo, že je to jen pouhopouhý sen.

Možná, že šlo jen o správnou volbu pohlaví. Možná šlo o výběr samotného stvoření. Ať tak či tak, Harry byl nadmíru spokojen a neměnil by.

Cítil Dracovy opatrné a nejisté doteky na svých rtech. Blonďákova vůně ho obklopovala a téměř až nevinnost skrytá v Dracových polibcích ho neskonale odrovnávala. Proč si nikdy na škole nevšiml, že je Draco vlastně tak citlivý? Ano, Draco se sice od školy změnil, ale přesto... tato vlastnost se přeci nedá časem vypěstovat, nebo snad ano? Může člověk časem získat něco takového?

Harry na tyto otázky sice neznal odpověď, ale jeho vlastní úsudek mu našeptával, že bude záporná. Ne, přinejmenším kořeny tohoto musí mít člověk v sobě už od narození. Hlavou mu probleskla vzpomínka na jediný okamžik ze školy, kdy Draca viděl v trochu lidském podání. Šestý ročník. Umývárna Ufňukané Uršuly. Dracovo selhání. Bylo to vůbec poprvé, kdy Draca viděl brečet. Tehdy ho málem zabil. A nyní? O pár let později? Nyní se s brečícím Dracem líbá. Jaká ironie osudu.

Opatrně zapletl prsty jedné ruky do Dracových vlasů na zátylku, a přitáhl si ho tak hlouběji do polibku. Draco na to po pár vteřinách zareagoval podobným gestem. Chytil do dlaně jednu z Harryho tváří a malíček spolu s prsteníčkem strčil dozadu za Harryho ucho.

Nevěděli, kolik času tímto polibkem strávili. A ve své podstatě jim to bylo i jedno. Když se od sebe po dlouhé době oddálili, opřeli si svá čela o sebe a tiše koukali tomu druhému do očí. Nakonec se Draco od Harryho úplně vzdálil, ovšem oční kontakt stále uchovával. Nejistě se kousl do rtu.

Harry měl pocit, že se v této chvíli rozteče roztomilostí. Bylo mu jasné, že není vhodná chvíle na to, aby to vyslovil nahlas, ovšem Draco mu tak prostě připadal. To, co před sebou nyní viděl, by nikdo nemohl nazvat jinak. Lehce oteklé rty od líbání, mírně rozčepýřené vlasy, na tvářích zaschlé stopy po slzách a nakonec ty dokonale zmatené oči a nejisté kousání do rtu.

„Já... netušil jsem, že... že jsi..." začal Draco nejistě.

„Gay?" doplnil za něj Harry s úsměvem.

„Jo," špitl blonďák potichu.

„No... já to donedávna taky nevěděl, zjistil jsem to časem," zasmál se Harry. „Je to taky jeden z důvodů, proč už s Ginny nejsme spolu," pokrčil rameny.