How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

26. kapitola - Zvrat

„Sakra, Pottere! Buď té lásky a dej mi to!" rozkřikl se se smíchem blonďák na svého kolegu, který mu momentálně zabavil jednu z pracovních složek a odmítal ji vydat. Každý z nich stál na opačné straně stolu.

„Když si ji chytíš," zasmál se Harry a schoval složku za záda. Byl rád za blonďákův úsměv na tváři. A ještě raději byl za to, že ho mohl vyvolat on sám.

Blonďák se natáhl přes stůl a snažil se dosáhnout na svého kolegu. „Ty bastarde," procedil se smíchem mezi zuby, když Harry schválně o krok ucouvl.

Černovlásek se hlasitě rozesmál.

„Tak mi ji vrať," koukl na něj Draco psím pohledem.

„A co za to?" naklonil Harry hlavu do strany a nadzvedl obočí.

„A co bys jako chtěl?" založil si blonďák ruce na prsou.

Harry se ušklíbl. Lehký úsměv mu pohrával na tváři a oči házely vyzývavý pohled. Taková možnost se neodmítá. Zvláště ne tehdy, když si pomalu uvědomujete, že se stáváte závislým na jiné osobě. Nebo spíše na jejích rtech – napříč tomu, že jste měli možnost okusit je jen jednou.

Když Draco pochopil, lehce zčervenal a zakroutil nevěřícně hlavou. Pak se však zlověstně usmál a pomalu obešel stůl, až stál tváří v tvář Harrymu.

Naklonil se k němu a přitiskl svoje rty na ty jeho. Jednou rukou vzal do dlaní Harryho tvář.

Harry se do polibku usmál a mírně vzdychl, když mu Dracův jazyk přejel po jeho horním rtu. V ten okamžik mu Draco z ruky vyškubl složku a s vítězným úsměvem se odtáhl.

Černovlásek se na něj nevěřícně podíval, a pak se opět hlasitě rozesmál.

Draco na něj vyplázl jazyk. „Spokojen?" zeptal se potom.

„Naprosto." Harry se stále nepřestával smát.

„Pojď mi radši pomoct. Víš, že pokud výsledek tohoto experimentu bude pozitivní, tak to bude poslední krok k ověření naší domněnky. Zatím to vypadá, že se nepletu," mrknul na něj blonďák a přešel k laboratornímu pultu. Otevřel složku a vydělal z ní papír s poznámkami.

Harry se loudavým krokem vydal za ním. „Dobře," hlesl. „Co mám teda dělat?"

„Oloupej z toho tu nejsvrchnější - nejtvrdší - vrstvu," podal mu Draco něco, co vypadalo jako stonek některé z kouzelnických celozelených bylin. „Pak z toho vymačkej přesně 15ml šťávy. Odměrku máš tamhle," pokynul rukou k lektvaristickému nádobí na polici. „Ale musíš na to vzít tady ty speciální kleštičky. Nedělej to holými prsty. Šťáva se při kontaktu s pokožkou jeví jako celkem leptavá kyselina," podával mu stříbrný nástroj, který si Harry pamatoval z hodin lektvarů v Bradavicích.

„Až to budeš mít hotové, tak mi to dones. Nalejeme to do roztoku, který zatím připravím. Nakonec to smícháme s tím lektvarem ze včerejška. Pak do toho ponoříme náš vzorek a uvidíme, jaký bude výsledek."

„Dobře," pousmál se Harry a vydal se zpracovávat Dracův úkol. V mysli blonďáka obdivoval za to, jak dokáže takový postup vůbec vymyslet. On sám měl problém zapamatovat si lehké postupy na přípravu lektvarů už ve škole a Draco tady teď vymýšlí své vlastní.

Lehce si povzdychl a začal s olupováním stonku. Nakonec se mu dle Dracových instrukcí podařilo vymačkat a odměřit dané množství rostlinné šťávy, kterou odnesl k blonďákovi.

„Tak jo," otřel si Draco ruce do hadry ležící na pultu a převzal si od Harryho odměrku s tekutinou. Pomalu ji začal lít do bledě modré břečky, která byla v průhledné nádobě stojící před Dracem. Druhou rukou začal blonďák vznikající směs míchat a neustále do ní po kapkách přiléval rostlinnou šťávu.