How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

51. kapitola - Marná snaha

Bylo něco málo po půl dvanácté večer, když se do jednoho z domů v Godrickově Dole konečně dostavil ten, na nějž čekali všichni ostatní. Vyčerpaný a unavený Harry Potter, který se svým způsobem opět cítil jako za války. Do čeho se to sakra opět dostal? Těhotného přítele mu unese bývalá spolužačka, kamarádka a spoluhráčka, a on se teď může zbláznit, aby udělal vše pro jeho nalezení. Děkoval bohu za to, jaké má ochotné přátele, kteří mu nyní se vším pomahájí.

„Tak co?" nadhodil Ron posazený na zemi, zády opřený o boční stranu jednoho z křesel v Harryho obýváku. Oči se mu pomalu klížily, ale snažil se neusnout. Též byl unavený. Ne ovšem z obav o Draca - ty sice také měl, ale určitě se nedaly srovnávat s těmi Harryho – ale z celodenního zařizování a přesvědčování jistých osob, kterým ho jeho nejlepší kamarád pověřil.

Černovlasý muž jen nespokojeně zavrtěl hlavou. Nemůže říct, že by nic nepořídil, ale určitě to nebylo zrovna to, s čím počítal, co chtěl. „Jsme tu už všichni?" zeptal se namísto toho a ani se neobtěžoval zakrýt své zívnutí. Jedinou odpovědí mu bylo ticho. S lehkými obavami ve tváři se rozhlédl po místnosti, aby zjistil, kdo chybí.

Ron, Hermiona, Ginny a dokonce i on tu byl. S kamennou tváří seděl v křesle, nohu přes nohu, avšak když se Harry řádně zadíval do jeho očí, viděl v nich obavy. Obrovský strach a nekončící obavy z toho, jak mu docházelo, že stačí málo a on ztratí i to poslední, co mu v životě zůstalo a na čem mu také velmi záleželo, i když to nedával moc najevo.

Harry mu kývl hlavou na pozdrav a vykouzlil na tváři drobný úsměv snažíc se ho tak povzbudit. On mu však odpověděl jen pokřiveným úšklebkem, kterým skončil jeho pokus o usmání se. Nebylo mu do smíchu, a dokonce i takovýto malý náznak štěstí se mu příčil. Brýlatý jen kývl hlavou, jako by dával najevo, že mu rozumí. Pak stočil svůj pohled k Ronovi, kterého obdařil obdivným pohledem. To, že teď u něj doma sedí v křesle i Lucius Malfoy, byla především zrzkova zásluha. Právě Rona totiž Harry dobrovolně vyslal do Malfoyovského sídla, aby Luciuse přivedl sem, kde bude aspoň v nějakém bezpečí. Nechtěl riskovat, že namísto Draca bude mít za chvíli Katie ve vlastnictví oba zbylé Malfoye.

„Kde je Oliver?" otázal se nakonec a přelétl své přátele tázavým pohledem. Ano, ten jediný tu chyběl, a Harry kvůli tomu pocítil nepříjemné skličující bodnutí v hrudi. Snad se nerozhodl následovat Katie a podílet se na Dracově únosu. Za své tiché přání by si Harry nejraději vrazil facku, ovšem uvědomoval si, že ani ta by nic nezměnila na tom, že Oliverovi prostě nemůže věřit natolik, nakolik by chtěl. Nejenže byl Katiin oficiální přítel a do nedávna také otec jejího dítěte – teď samozřejmě všichni věděli, že žádné dítě není – ale také byl jeho konkurence.

Avšak nebelvír si připouštěl i druhou stranu mince. Právě protože by Oliver mohl být jeho konkurentem o Dracovo srdce, by přeci nepomáhal ženě, která ho několik měsíců vodila za nos a která má v úmyslu jeho blonďáka zlikvidovat. I Oliverovi by mělo záležet na Dracově bezpečí, takže proč by se nepodílel na jeho ochraně a raději přeběhl na Katiinu stranu? Jeho nepřítomnost zde bude mít určitě jiné vysvětlení.

„Neukázal se tu. Měl přijít už dávno, ale... není tu," pokrčila Ginny rameny, zatímco se zkroušeně zadívala na Harryho. Možná myslela na to samé, bylo by to pravděpodobné. Evidentně se o Olivera bála, a zároveň se bála jeho samotného. Ano, i Harry si musel připustit, že má o něj strach. Doufal, že bude v pořádku a fakt, že tu není, je jen známkou toho, že třeba našel nějakou stopu, kvůli níž se zdržel. Jeho racionálnější část já tomu však odmítala věřit.

„Podařilo se ti přesvědčit ministra?" zamumlala ospale Hermiona a své unavené oči upřela na Harryho. Ona ani Ginny je neposunuly více dopředu, jelikož při svém pátrání po tom, kam by Katie mohla zmizet, selhaly. Snad aspoň Harry byl v této věci úspěšný.