53. kapitola - Vyhlídky

2.3K 235 14
                                    


Uplynulo dalších několik dní, co Draco s Oliverem zůstávali zavření ve sklepní cele. Oliver ležel na zádech a nepovšimnut sledoval úkosem blonďáka. Nevěděl, jestli se mu to jen nezdá, ale připadalo mu, že je Dracova pokožka ještě bledší, než normálně. Byl tu zavřený již tři týdny nejméně, takže je to dost pravděpodobné, když sem slunce ani nepáchlo. Jediné světlo jim zajišťovalo malé zamřížované okýnko u stropu. Ovšem barva Dracovy kůže jej neznepokojovala natolik, co jeho viditelná pohublost.

Všimnul si toho již dřív. Nelíbilo se mu to. Dracovo břicho se zvětšovalo, jak v něm rostlo jeho dítě, ale na jiných místech Draco díky malému přídělu stravy hubnul. Oliver by se mohl vsadit, že ještě před dvěma týdny Draco určitě neměl takto propadlé tváře, hubené paže a štíhlá stehna. Jeho prsty vždy bývaly štíhlé, ale takto kostnaté je nemíval. Už jen kvůli své přirozené lidské stránce tak Dracovi nechával většinu svých jídel a raději hubnul sám, než aby Draco zbytečným hladověním ohrozil sebe či to dítě. Správně by teď měl blonďák ležet doma v posteli a být operovávaný svým přítelem. Vždyť když se včera bavili, tvrdil mu Draco, že do narození maličkého zbývají už jen tři týdny!

Zničehonic se na Dracově tváři rozhostil široký blažený úsměv. Trošku neohrabaně si poposedl, aby se narovnal a lépe se opřel o chladnou zeď za sebou. Radostně se pohladil po břichu a v jeho očích se objevily drobné jiskřičky štěstí, které tam Oliver vždy v podobných chvílích vidíval.

„Zase kope?" zeptal se jej s úsměvem. Tento typ Dracových rozněžnělých pohledů už za ty dny dost dobře znal. A miloval je. Bylo krásné vidět Draca, že mu na tom prckovi záleží a že je nadšený z každého projevu jeho života. Dokázal si barvitě představit, jakou Draco bude mít radost a jak šťastný bude, až bude v náruči svírat své dítě narozené.

„Jo," zaculil se blonďák a hladil se po břichu. Shlížel na něj, jako by to byl ten největší skvost. Uchovával tam ten největší poklad. I přestože Draco Oliverovi několikrát opakoval, že se ještě necítí být připravený na to, že se stane otcem, Oliver mohl sledovat Dracovy mateřské instinkty. To jak ke svému dítěti mluví, to jak si neustále hladí bříško, a dává tak dítěti pocítit, že je tu s ním, jak se o něj strachuje a hlavně... jak šťastně při tom všem vypadá.

„Můžu?" zeptal se Oliver nenuceně a Draco, jako by ani pořádně neposlouchal otázku, jen prostě přikývnul. A tak se Oliverova dlaň na chvilku ocitla na jeho břiše a krátce ho pohladila. Když se do ní dítě několikrát strefilo svým kopnutím, hnědovlasý se usmál a ruku stáhl. Cítil, že mu nepříslušelo se Draca takto dotýkat. Přišlo mu to dokonce víc intimní, než kdyby jej třeba políbil do vlasů.

Musel si přiznat, že to dělá vesměs ze sebestředných důvodů. Pomáhalo mu to zapomenout na fakt, že jej samotného Katie se svým těhotenstvím tahala za nos. Ačkoliv se snažil to nedat před Dracem najevo, aby mu nepřidělával starosti, nevyrovnal se s tím. Katie mu tak dlouho lhala a on tu teď musí být se s těhotným mužem, který je – jen tak mimochodem – jeho expřítelem a zároveň člověkem, který i nadále vlastní jeho srdce. A aby toho nebylo málo, musí jej sledovat, jak se rozněžněle dívá na své těhotenské břicho, kde ukrývá dítě svého nynějšího přítele.

Pravděpodobně kdyby mu Katie tak dlouho nelhala, tolik by mu to nevadilo. Cítil, že je s Dracovým výběrem smířený, ale takhle... takhle jim akorát tak neskutečně záviděl. Měli jeden druhého, měli svou lásku, měli své dítě. On o tohle všechno před pár týdny přišel. Vlastně o to přišel mnohem dřív, ale pravda se mu ukázala až mnohem později.

„Co myslíš, že to bude? Kluk, nebo holka?" podíval se nahoru na Draca, do jiskřivých modrošedých očí. Na tváři se mu rozlil upřímný úsměv. Byl rád, že i v takovýchto podmínkách může vidět Draca šťastného. Dítě se stávalo středobodem Dracova vesmíru a Oliver měl vždy jistotu, že vyptáváním se na něj nic nezkazí. Jen Draca potěší. To malé a Harry... dvě věci, které dokázaly odvést Dracovy myšlenky jinam, pryč od neúprosné skutečnosti.

How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!Kde žijí příběhy. Začni objevovat