How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

60. kapitola - Nový život

Čas. To bylo něco, co Harry absolutně nevnímal. Zmítán vlastními pocity štěstí a radosti, ale také strachu a obav, snažil se být pro Draca tou nejlepší oporou, kterou dokázal. Byť mu pohled na blonďáka v bolestech lámal srdce, pokoušel se myslet pozitivně a ve stejném duchu mluvil i k Dracovi samotnému. Ovšem čím déle léčitelé nechávali aristokrata v předporodních bolestech, tím více byla všechna slova směřovaná k němu zbytečná. Jednoduše řečeno, Draco začínal mít nervy v kýblu a každý pokus o uklidnění od sebe odháněl jako otravnou mouchu.

Harry se však i přesto stále snažil Draca alespoň trochu rozptýlit, a zpočátku se o něco podobného pokoušel i Lucius, který s nimi na pokoji zůstával do té chvíle, než se léčitelé konečně rozhodli, že nastal správný čas Draca převézt na sál, kde odrodí. Tam šel už jen Harry. Kdyby se vše odehrávalo za jiných okolností, nejspíše by se nebelvír hlasitě rozesmál při pohledu na Malfoye staršího, jak pod náporem synových nadávek a nepřetržitého skučení začíná propadat zoufalství a bezmoci. Neustálé mnutí čela rukou a přemáhání sama sebe, aby vydržel sedět na místě a nedal své rozpoložení najevo, to byl pohled k nezaplacení. Když jej nakonec nechávali na pokoji samotného, v jeho očích se zračila obrovská úleva, ale nesmí se zapřít, že jí společnost dělala i jistá dávka provinilosti a soucitu.

Kolik času strávili na porodním sále, to by Harry nebyl schopný říct ani zaboha. Oblečen do zvláštního hábitu, do kterého ho navlékli při vstupu na sál, seděl kousek od Dracovy hlavy a držel vzlykajícího a nadávajícího blondýna za ruku. Nebo by se spíše dalo říci, že svou dlaň dobrovolně vystavoval bolestivému stisku, kterého se mu od Draca dostávalo. Kdyby měl aristokrat o něco málo více síly, asi by se Harry obával, že mu tu ruku bude drtit doopravdy. Ale pokorně vše snášel a slovy se snažil Draca upokojovat a konejšit, i když mu samotnému z toho všeho, co se kolem něj dělo, nebylo zrovna nejlíp. Naštěstí netrvalo dlouho a léčitelé Dracovu bolest konečně zmírnili několika kouzly. Harry se neodvažoval podívat, co všechno kouzla způsobila, ale podle útržků ze slov léčitelů, která uslyšel, usuzoval, že se konečně rozhodli pro samotný řez.

Byť to Harrymu přišlo jako dlouhé hodiny, ve skutečnosti uplynulo jen několik minut, než se Dracův stisk jeho ruky zcela uvolnil a místností se rozlehnul dětský pláč. Úleva znatelná v Dracově tváři byla neuvěřitelná. Vlasy měl propocené a na tvářích se mu leskly zaschlé potoky slz, přesto se však šťastně usmíval. A Harry jakbysmet.

Než jim jeden z léčitelů děťátko donesl, Draco upřel své unavené oči nahoru a oddaně se na Harry zadíval. Černovlasý mu pohled oplatil, než se se zašeptanými lichotkami sklonil dolů a Draca políbil. Byl na něj tak pyšný. Následně se svými rty dotkl upoceného čela a zlehka políbil i je. To už u nich ale stál jeden z lékouzelníků. „Gratuluji! Je to chlapec," řekl, než se vší opatrností položil malý uzlíček do Dracovy náruče.

„Kluk..." sjelo Dracovi tiše ze rtů ochraptělým hlasem, načež se blondýn široce usmál a zlehka se dotkl chlapcova čela, kousek od jednoho z blonďatých chomáčků vlasů. Mžouraly na něj dvě zelené oči, stejné jako měl Harry. Usmál se ještě více. Pak zvedl zrak k Harrymu. „Scorpius?" napůl se zeptal, napůl konstatoval.

„Scorpius," přikývl s úsměvem od ucha k uchu Harry. „Náš malý Scorpius James."

„Vítej na světě, Scorpiusi," vydechl šťastně Draco a opatrně pohladil malou hlavičku.

„Pane Malfoyi, ještě musíme vydělat placentu a pak vám ránu zacelit," upoutal na sebe pozornost jeden z léčitelů. Na popud jeho slov Draco trochu neochotně předal malého Scorpiuse Harrymu, od kterého si jej během chvíle nakonec převzal jiný léčitel. Harryho ruka okamžitě vyhledala tu Dracovu a lehce ji vzala do své. Palcem přejížděl po kloubech a štíhlých prstech, zatímco znovu políbil Dracovo čelo a s pyšností v očích se na blondýna zadíval.