How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

58. kapitola - Zvládneme to

Harryho hlava pulsovala bolestí. Cítil se příšerně, únava pohlcovala celé jeho tělo a on jen tak tak odolával pokušení zavřít oči a oddat se spánku. Nevnímal, jak dlouho již seděl na židličce v jedné z chodeb u Svatého Munga. Hermiona ještě před chvíli seděla vedle něj, ovšem nyní tu nebyla. Věděl, že mu něco oznamovala, když se zvedala a odcházela, ale neměl sebemenší tušení, co přesně to bylo. Nevnímal ji. V myšlenkách byl stále u Draca.

Moment, kdy na jeho přítele směřovala smrtící kletba a on nemohl nic dělat, snad nikdy nevyžene z hlavy. Byl v tu chvíli tak paralyzován strachem... Najednou už k Oliverovi necítil žádnou zášť, jen čistý a hluboký vděk. Vědomí, že už mu nikdy nebude moct poděkovat, jej tížilo. Připadalo mu, že Oliverovi pěkně křivdil. Celou dobu v něm viděl hrozbu, konkurenci, a bylo pro něj těžké odolávat žárlivosti, když ho viděl v Dracově přítomnosti. Sice měl Olivera rád, byl to jeho kamarád, bývalý spolužák a spoluhráč, ale přesto... A teď, nyní? Byl rád, že Draco Olivera měl.

Úzkost Harrymu svírala hrdlo, když pomyslel na to, co by se stalo, kdyby se Oliver té avadě nepostavil. Kdyby se pro Draca neobětoval... Ne, na to nesmí myslet! Draco je živý a nachází se jen o pár metrů dál uvnitř jedné z místností. Harry se uhodil pěstí do stehna a tiše zavrčel. V jeho životě bylo jen velmi málo okamžiků, kdy by se cítil tak plný bouřlivých emocí a s nervy na pochodu k tomu.

„Harry..." uslyšel něžné vyslovení svého jména Hermioniným hlasem a teplá ruka mu hřejivě přistála na rameni. Před očima se mu objevil kelímek s kávou, pro kterou mu žena předtím odeběhla. „Všechno bude v pořádku, uvidíš. Na vypij to. Pomůže ti to neusnout." Laskavě se na něj usmála a posadila se vedle něj, zatímco si od ní Harry převzal teplý nápoj.

„Neměla bys být s Ronem?" ignoroval Harry její slova a pronesl tichou námitku. Nechtěl, aby Hermiona odešla, cítil, že ji u sebe potřebuje, ale na druhou stranu... neměla by být s ním, když o dvě patra výše leží její snoubenec.

„Spí a až na pár hlubších šrámů mu nic není, Harry. Tady... jsem víc užitečná," pohladila ho zlehka po stehně a věnovala mu drobný úsměv. „Už něco víš?" otázala se po promlčené chvilce.

„Ne," hlesl černovlasý a zakroutil hlavou. „Stále jsou uvnitř."

„Bude v pořádku, slibuju," zapřísáhla se Hermiona, aby svého kamaráda povzbudila.

„To nemůžeš vědět, Hermi," povzdechl si Harry a rukou si prohrábl střapaté vlasy. „Jsou tam už nějak dlouho. Mám strach."

„Harry..." Hermiona se přisunula blíže k němu a nechala ho, ať si opře hlavu o její rameno. „Musí mu udělat všechna potřebná vyšetření. Nebude to hned. Ale dopadne to dobře."

„Přemýšlím, co budu dělat, až bude rodit," uchechtl se Harry po chvíli. „To se asi zblázním."

Hermiona se tiše zasmála. „Budeš u toho, budeš ho držet za ruku, povzbuzovat ho a dívat se, jak tvé dítě přichází na svět," s rozněžnělým úsměvem se podívala Harrymu do očí.

„Mám z toho strach, Herm. Vždycky jsem se snažil, aby na mně nic nepoznal, ale já... bojím se. Bojím se toho, že nebudu dobrý otec, že nezvládnu to malé vychovat... A to jsem si jako blbec ani nenechal říct, jestli to bude holka nebo kluk. Draco říkal, že by se to dalo zjistit, ale přemluvil jsem ho. Naštěstí existují taková kouzla, která mu dovolovala to malé kontrolovat, aniž by to musel vědět," lehce se usmál. „I když... přijde mi, že si myslí, že to bude kluk. Občas, když k tomu mimču mluvil, ujelo mu to a mluvil v mužském rodě."