How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

52. kapitola - Dlouhé dny

„Je mi zima," zamumlal tiše blonďák a stulil se do klubíčka, co nejvíce to šlo a co nejvíc mu to dovolovaly jeho nynější tělesné proporce. Lehce popotáhl nosem, načež si hřbetem ruky nenápadně otřel jeho špičku. Nevěděl, kolik dní přesně už tu trčel, zavřený v chladné kobce ve sklepení starého domu. Dva týdny, tři?

Oblečení na sobě měl špinavé a prošoupané, místy se mu podařilo jej proděravět. Na těle měl několik odřenin a modřin, sem tam se našel i nějaký krvavý šrám, když si svojí neopatrností či únavou sedřel kůži o špičaté kameny, které tvořily zdi kolem něj. Jeho domovem po celou dobu byla ona malá cela, kterou mu jeho hostitelka přidělila hned prvního dne. Po většinu času se choulil v jednom jediném rohu a jeho společník, Oliver, s ním.

Cítil se strašně, ale hnědovlasý muž mu byl velkou oporou. Vlastně by měl Katie poděkovat za to, že je strčila k sobě za jedny mříže. Byl si jist, že bez Olivera by to tu nezvládl. Katie za celé ty dny neviděl a byl rád. Mohlo by se zdát, že na ně zapomněla, ovšem domácí skřítek, který jim dvakrát denně donesl něco málo k jídlu a vodu k pití, je vyváděl z omylu.

Zpočátku se s ním snažili nějak komunikovat a prosit o pomoc, ale záhy zjistili, že ten jim zdaleka nepomůže. Katie si to dobře pojistila, protože skřítek byl hluchoněmý. Nakonec byli rádi za to, že jim vůbec prostrčí mřížemi něco k snědku a jedním ze svých skřítčích kouzel uklidí stolici s močí shromažďované v jednom z rohů.

Oba si však byli jistí tím, že se jednoho dne Katie objeví. Také ale věděli, že její návštěva nebude znamenat nic dobrého. Slibovala Dracovi, že bude umírat pomalu a blondýn tohle bral jako první krok. Nechá ho tu hnít a pak si pro něj laskavě přijde. Draco sám by byl smířený se svým osudem, pokud by ovšem nečekal dítě. Takto mu Katiina bezohlednost vůči tomu nenarozenému čas od času nahnala slzy do očí.

Ucítil kolem svých ramen Oliverovu paži, jak si jej hnědovlasý muž přitáhl do objetí na svou hruď. Draco mu se zavřenýma očima položil hlavu na prsa a přitulil se k němu tak, jako už několikrát. Oliver byl jeho soukromá ohřívárna. A nejen to. Pomáhal mu, jak nejvíce v těchto podmínkách mohl. Draco by snad ani na prstech nespočítal, kolikrát už mu Oliver přenechal většinu svého jídla a pití. Nespočetl by, kolikrát mohl na jeho rameni ponechat své slzy či kolikrát ho Oliver jen tiše objímal, aby mu dodal síly.

Na jednu stranu se cítil špatně za to, že Olivera takto využívá, ovšem vždy, když se hnědovlasému se svými pocity přiznal, byl ujištěn o tom, že to nic není. Zpočátku se také cítil, jako by tímto Harryho jistým způsobem zrazoval, ale v takových případech přesvědčil sám sebe, že nedělá nic, za co by se vůči němu musel cítit provinile. Snaží se jen přežít a ochránit přitom své dítě. Jejich dítě. Harry mu to přeci nebude mít za zlé. Aspoň doufal.

„Jak," polkl, aby si pročistil hrdlo, „jak ještě dlouho, Oli?" hlesl snaže se ohřát teplem, které z hnědovlasého sálalo. „Jak dlouho ještě bude trvat, než nám někdo pomůže? Než nás najdou?" Ačkoliv se snažil, do hlasu se mu opět vkradl plačtivý podtón. Nesnášel své těhotenské hormony, protože i když se zuby nehty snažil zůstat silný, ony jej vždy zradily.

Cítil, jak se o jeho vlasy otřela Oliverova tvář. „Harry tě určitě hledá. Už to nebude dlouho trvat, uvidíš," zašeptal hnědovlasý konejšivě a přitáhl si Draca ještě blíže k sobě. „On tě najde," dodal jistým hlasem, jak věřil, že se tak stane. A i kdyby nevěřil, mluvil by tak stejně. Už zjistil, že na Draca v těchto slabých chvilkách nejvíce platí přesvědčování o tom, že je Harry na cestě. Zvedalo to v blonďákovi novou vlnu síly, vlévalo mu to aspoň kapku života do žil. Udržovat Draca v naději, že je Harry objeví, bylo to nejlepší, co mohl dělat, pokud mu záleželo na Dracově psychickém zdraví.