How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

23. kapitola - Skutečné

Draco zkrabatil čelo a pomalu se otočil za sebe na Harryho a potom zase na Olivera. „Co?" zeptal snad ještě zmateněji než předtím a nechápavě přelétl očima všechny přítomné.

„Počkej... ty to ještě nevíš?" zeptal se ho opatrně Michael a kousal se do rtu.

„Ne?" řekl Draco spíše jako otázku, ale v hlavě mu pomalu začala celá skládanka zapadat do sebe.

Harry viděl, jak se Dracova ruka, nyní opouštějící kliku, lehce třásla. Všiml si i blonďákova suchého, ale hlubokého polknutí. Natáhl svoji ruku k Dracově dlani a mírně ji stlačil na znamení toho, že je tu s ním a pro něj, ať se teď odehraje cokoliv.

Draco se na něj úkosem podíval a nepatrně vděčně kývl očními víčky. V šedých očích se zračil strach a obavy spolu s nejistotou a stále ještě početnou zmateností a nechápavostí.

„Četl jsi tohle?" zeptala se nejistě Nataly a do ruky vzala nějaký z výtisků Denního Věštce.

„Ne?" zopakoval Draco svoji předchozí větu. Oči upřel na svazek papírů v Natalyině ruce.

„Je to dnešní ranní vydání," řekl Michael a Nataly natáhla ruku s novinami dopředu směrem k Dracovi.

Harry si až s tímto gestem uvědomil, že Dracovi žádné noviny nechodily. On sám Denního Věštce nečetl, a tudíž ho ani nepostrádal. Nevšiml si však toho, že jej nečte ani jeho společník. Tedy alespoň zde, v Česku.

Draco se nejistě rozešel k Nataly a převzal si od ní noviny. Harry z jeho výrazu vyčetl, že má blonďák menší tušení o tom, co ve Věštci najde.

„Je to na straně šest," špitla Nataly a kousla se do spodního rtu.

Draco se rozhlédl po místnosti a na nepatrný okamžik setrval očima na Harrym, potom rozložil obě půlky přehnutých novin od sebe a otočil na příslušnou stránku.

Bylo vidět, jak Draco na okamžik ztuhl. Pak však noviny rychle zavřel a Harry zpozoroval, jak se blonďákovi začala rychle zvedat hruď v důsledku mělkého dýchání.

„Můžu... můžu si je vzít?" zeptal se roztřeseně Draco celé místnosti s očima upřenýma někam do země. Hlavou nepatrně kývl k novinám ve své ruce.

„Samozřejmě," odpověděla mu Nataly.

„Díky," hlesl Draco a to bylo také to poslední, co řekl, než opustil místnost. Jakoby nevnímal své okolí, se pomalu rozešel ke dveřím a vyšel z místnosti ven na chodbu. I kolem Harryho prošel bez povšimnutí.

Černovlasý muž se podrbal na zátylku a očima přelítl všechny ostatní v místnosti.

„On o tom fakt nevěděl?" zeptal se potichu Oliver a očima zakotvil na Harrym.

„Ehm... ne." Harry si nervózně utřel dlaň do zadní kapsy svých riflí.

„Super," utrousil ironickou poznámku Michael. „Na co čekáš? Běž za ním!" křikl potom s rozhozenýma rukama po Harrym, který stále stál na stejném místě jako solný sloup.

Michaelova slova jako by ho probrala. „Jo, já... Mějte se." Rukou slabě mávnul svým kolegům a vyběhl dveřmi ven za Dracem.

Když se dostal na chodbu, rozhlédl se po celé její délce, ale blonďáka nikde neviděl. „Draco?" zkusil ho zavolat, ale odpovědí mu bylo jen hrobové ticho. „Draco?" zkusil to znova a hlasitěji. Nedostalo se mu však ničeho jiného, než ozvěny vlastního hlasu.

Harry tiše zaklel a doufal, že se nespletl ve své myšlence, když ho napadlo, že se Draco už přemístil pryč. Největším problémem bylo to, že vůbec nevěděl, kam by se Draco mohl přemístit. Doufal, že ho najde na hotelu.