39. kapitola - Otázka

3.4K 291 25
                                    


Ministr Harrymu řekl přesnou adresu a nyní ho požádal, aby se připravil pro asistované přemístění. „Jestli z toho budu mít problém u ostatních, pomůžeš mi ho vyžehlit," zamumlal Pastorek směrem k Harrymu těsně předtím, než se oba odlepili od země a vzápětí přistáli ve žlutém písku.

„Páni," zašeptal Harry, když se rozhlédl kolem sebe. Celé okolí vypadalo jako naprosto odlehlá část země. Neobjevená, přenádherná, klidná, mírumilovná a tichá. „Neřekl jsi mi, že je to u moře," obrátil se na ministra s fascinovaně rozšířenými zorničkami.

„Neptal ses," odpověděl Pastorek s úšklebkem. „Pojď," drknul rukou do stále se rozhlížejícího chlapce a sám se rozešel nahoru do mírného kopečku, za kterým bylo vidět část malého domku.

Harry se ještě chvíli kochal pohledem, pak se však rychle rozešel za ministrem a začal se díky svému tempu lehce bořit do jemného písku. „Je to tu úžasné," vydechl, když Kingsleyho dohnal.

„To ano, ale hlavně je to tu tak zašité, že je to naprosto ideální místo."

„Museli jste se plácnout přes kapsu," podotknul Harry, když se před ním ukázal dům v celé své kráse. Jednoduchost smísená s elegancí a vcelku i moderností.

„Ani ne. Upřímně... šetřili jsme tam, kde se dalo. Na spoustu věcí jsme jen použili renovovující kouzla. Dříve zde nic nebylo. Dům jsme sice vystavěli, ale vybavení... řekněme, že jsme využili toho, že jsme kouzelníci. Lidé pracující na jejich případu nesouhlasili s tím, abychom jim zařídili další luxus. Prý už si ho užili dost." Ministr se ušklíbl. „Nebo máš jiný názor?" zeptal se a následně se zasmál Harryho výrazu.

„Bez komentáře," zamručel Harry.

„Nastrkali jim tam i některé mudlovské spotřebiče," ignoroval ministr jeho poznámku. „S televizí v popředí."

„Lucius musí být štěstím bez sebe," poznamenal mladší z dvojice se smíchem.

„No..." ministr se též zasmál. „Jsme tady," řekl, když oba zastavili uprostřed pozemků pokrytých ochranou Fidelia, těsně před vchodem do domu.

„Pojď," pobídl Harryho a pokynul mu hlavou, aby jej následoval. Vzal za kliku a bez ohlášení vešel do domu. Zastavil se v malé vstupní místnosti a počkal, až Harry též vejde a zavře za sebou dveře.

„Jsem nervózní," prohlásil černovlásek, když za ním klapla klika.

„Chtěl si sem ty, nebo ne?" nadzvedl ministr obočí.

„To ano, ale nic to nemění na tom, že jsem nervózní. Co když mě nebude chtít vidět? Nikdy předtím jsem na tuhle možnost nepomyslel." Harry lehce sklopil hlavu pod náporem svých nejistých myšlenek.

„Jestli je opravdu těhotný, bude rád, že tě tu má. Bude muset nést velkou zodpovědnost a také bude muset být opatrný sám na sebe. Zároveň bude potřebovat někoho po svém boku, protože těhotenství pro něj bude zátěž. Jestli jsi někdy měl tu čest strávit delší čas s těhotnou ženou, víš, že bývají nesnesitelné.

Pokud bude mladý Malfoy těhotný, bude to s ním mnohem horší, protože vše bude prožívat mnohem více, než obyčejná žena. Radost i smutek, bolest i slast. Jestli je opravdu těhotný, ještě si užije několik zajímavých dní. A já věřím, že ty s ním. Ale teď už pojď. Nebaví mě proslovy do duše." Pastorek zatřepal hlavou a rukou se zlatými prsteny pokynul Harrymu, aby jej zase následoval, tentokráte dovnitř do další místnosti.

„Bude to v pohodě, neboj," bylo to poslední, co ministr řekl, než otevřel další dveře.

Jakmile Harry vstoupil do další místnosti, zůstal trochu zaraženě stát. Pohled mu totiž ihned padl na osobu sedící na židli přišoupnuté pod okno. Vysoký muž s dlouhými vlasy seděl pohodlně rozvalený a četl si nějakou knihu. Nebo v ní nejspíše něco hledal, protože stránkami listoval příliš rychle na to, aby je všechny pořádně četl.

How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!Kde žijí příběhy. Začni objevovat