How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

38. kapitola - Strážce

Mužská postava se prodírala davem kouzelníků pospíchajících po chodbách. Kapuce na její hlavě zakrývala černou kštici vlasů a mírně padala do mužského obličeje. Mladík se s rukami v kapsách nepozorovaně proplétal mezi ministerskými zaměstnanci a razil si cestu k výtahu, který by ho zavezl na patro s ministrovou kanceláří. Neupozorňoval na sebe, nestál o nechtěnou pozornost. V hlavě ho tížily myšlenky a obavy z následujících chvil. Byl rozhodnut si pevně stát za svým a informace o Dracovi si u Kingsleyho klidně vydupat. Celý předcházející večer a dnešní ráno si v hlavě připravoval všechny možné argumenty, které by v případě potřeby mohl použít. A většina z nich byla založena na nekalé myšlence.

Snad poprvé v životě byl odhodlán použít svou slávu ke svému prospěchu v osobním životě. Bylo to krajní řešení, ale dost možná nutné řešení. Zvědavost ho sžírala zevnitř, stejně jako strach a obavy. On sám byl vlastně jen malé klubko nervů, které se snažil potlačit do pozadí a vše pevně stmelit, aby nevypadal jako duševně labilní blázen. Věděl, že situace je vážná a následující minuty mu můžou obrátit život vzhůru nohama. Se svou nebelvírskou hrdostí byl však ochotný změnu přijmout a postavit se jí čelem. Ať ho to bude stát, co to bude stát. Byl připraven nést zodpovědnost za své rozhodnutí a za své činy.

Když došel k výtahům, zalezl do toho nejméně obsazeného a natiskl se na jednu z jeho stěn. Upřeně klopil pohled k zemi a snažil se ignorovat všechny zbylé lidi uvnitř. Naštěstí si ho nikdo nevšímal a on mohl spokojeně vystoupit v příslušném patře. I když se jeho výstup spíše rovnal zběsilému úprku. Chodbu prošel rychlým krokem a místy by měl člověk i pocit, že slabě běžel. Své divoké tempo zastavil až těsně před ministrovou kanceláří. Zhluboka se nadechl a rozhodně zaklepal na dřevěné dveře. Sám obdivoval, jak se v něm najednou vzalo tolik odvahy. Nepřipouštěl si fakt, že mu srdce v hrudi bije jako splašené.

„Dále," ozvalo se z druhé strany dveří tlumeným ženským hlasem.

Harry vzal za kliku a potící se rukou ji zmáčkl. Otevřel vstoupil do místnosti. Hned, jak byl uvnitř, ucítil na sobě zkoumavý pohled Kingsleyho sekretářky. Otočil se, aby za sebou zavřel a teprve potom si stáhl kapuci dozadu a zadíval se do ženiných očí. Viděl změnu v jejích očích. Z trochu bázlivého a překvapeného pohledu se stal pravý profesionální pohled s kapkou pochopení.

„Přejete si?" zeptala se naprosto formálně a nedala na sobě znát žádné rozhození.

„Chci mluvit s ministrem," oznámil jí rozhodně Harry s chladným klidným hlasem.

Žena mírně naklonila hlavu na stranu. „Máte sjednanou schůzku?" povytáhla obočí.

„Ne," odpověděl prostě černovlasý muž.

„V tom případě je mi líto. Nemůžu vás pustit dál," pronesla naučeným hlasem a začala se věnovat papírům na stole.

„To mě příliš nezajímá. Potřebuji s ním mluvit. Je to důležité," začal mírně nepříjemně Harry.

Žena si povzdechla a opět se na něj zadívala. „Ministr teď má schůzku. Musíte vydržet, pak se vám možná bude moci věnovat."

Harry s našpulenými rty přikývl. Obrátil se dozadu a rozhlédl se po místnosti hledaje nějakou židli či křeslo k sezení. Když zahlédl polstrované sedadlo, tiše pronesl: „Fajn, počkám tady." Posadil se a upřeně se zadíval na sekretářku. Ta protočila oči a dál si ho nevšímala.

Pohodlně se rozvalil a snažil se příliš nemyslet na to, co se dozví. Ticho v místnosti bylo přerušováno jen slabým tikotem nástěnných hodin a občasným škrábnutím brku do papíru. Čas se Harrymu vlekl, a on tak začal nervózně podupávat nohou. Neustále zrychloval intenzitu dupání, až nakonec vyletěl ze sedu a začal přecházet sem a tam po místnosti.