How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

45. kapitola - Pozvání

Od Harryho nastěhování se k Dracovi uplynuly asi dva týdny. Ani jediný den Harry nepřestal s údivem hledět na domov svého přítele. Z venku bylo sídlo velmi typickou starou stavbou, ale vevnitř byly používané místnosti moderně vybavené. Málo kdo by to do panství tipoval, ale bylo to tak.

Od jeho příchodu sem se nic zvláštního nedělo až do včerejšího odpoledne, kdy mu sova donesla dopis od Hermiony s Ronem. Když ho tehdy držel v ruce, uvědomil si, že svým přátelům ani nedal vědět o tom, že nyní dočasně bydlí spolu s Dracem ve Skotsku. Vlastně jim nenapsal ani o tom, že se museli odstěhovat z domu pod Fideliem. Ale jak mohl hádat, oba se tuto novinku nejspíš dozvěděli od Pastorka. Nejspíš byli zpočátku naštvaní, že jim ji neřekl sám Harry, ale jak je mladý muž znal, věděl, že mu odpustí.

V dopise je Hermiona zvala na oběd s podotknutím faktu, že už se opět velmi dlouho neviděli. A k Harrymu údivu mu dokonce napsala, že by byla velmi ráda, kdyby s sebou vzal i Draca. V podstatě se Harry divil spíše tomu, že s tím souhlasil i Ron. Nevypadal totiž příliš nadšeně, když mu Harry před několika týdny oznamoval, že se rozhodl jít bydlet za Dracem a Luciusem pod ochranu ministerstva. Ačkoliv se Ron očividně snažil zmijozela po Harryho boku přijmout, minulost a dávné zážitky s ním mu nedovolili se přes onu skutečnost ještě zcela přenést. Proto se Harry snažil před ním co nejméně hovořit o všem, co by se jen trochu dotýkalo jeho partnera.

Když pozvání sdělil Dracovi, ani ten se neubránil překvapení. Prvním blonďákovým stanoviskem bylo zdvořilé odmítnutí, ale když jej Harry začal přemlouvat, nakonec se podvolil a souhlasil. Dnes však byl od rána velmi nervózní a černovlasý se při pohledu na něj neubránil tichému smíchu. Naštěstí se mu jej vždy podařilo před Dracem skrýt. Tak nějak tušil, že by jeho blonďáček nebyl příliš nadšený, když by si všiml, jak se mu jeho přítel pochechtává díky roztržitosti.

Nyní stál Draco uprostřed ložnice a koukal na postel, na niž si ze skříně vytahal všechno oblečení, které pro dnešní oběd připadalo v úvahu. S rukama založenýma na lehce vystouplém bříšku a hlavou nakloněnou na stranu řešil dilema, které nepocítil již velmi dlouho. Nikdy neměl problém se vhodně obléci a mnohdy ještě radil s outfity ostatním.

Dnes však absolutně nevěděl, pro co se má rozhodnout. Navíc mu volbu velmi ztěžovalo právě ono již zmiňované bříško, díky kterému se již nevešel do některých kalhot a košilí. Proto se spíše více zaměřoval na různá jednobarevná trička, která mu byla o něco volnější. Ovšem i zde hodně zvažoval, pro které se nakonec rozhodne. Vůbec si nebyl jistý, zdali by se měl své břicho snažit spíše skrýt, nebo jestli by nevadilo, kdyby si vzal jeden z upnutějších kousků, který by mu postavu více obtáhl.

Harry tiše stál ve dveřích a se rty zkroucenými do pobaveného úsměvu sledoval Dracovu nerozhodnost. Po delší době to už nevydržel a slabě se zasmál nahlas. Ovšem blonďákovi zvuk jeho smíchu neunikl. Prudce otočil hlavu jeho směrem a zakabonil se. „Proč se směješ?" řekl ne moc vstřícně a opět se otočil k oblečení na posteli.

Nebelvír se smíchem zakroutil hlavou a přešel ke svému příteli. „Moc to řešíš," řekl mu, když stál těsně za ním. Rukama obtočil blonďákův pas a dlaně si položil na jeho bříško. Bradu si opřel o zmijozelovo rameno, přes které se blíže koukal na všechny kousky oblečení na posteli.

Draco tiše zavrčel, ale pak si posmutněle povzdychl. „Myslíš, že bude vadit, když půjde vidět?" zeptal se tiše a rukama si sjel po bříšku o kousek níž. „Nebo by bylo lepší, kdybych ho schoval?" Hlavu mírně natočil k Harryho obličeji a smutně na něj koukl.

Černovlasý se narovnal a otočil si Draca k sobě. Na čele se mu rýsovala mírná vráska znepokojení. „Mým přátelům určitě nebude vadit, když to půjde poznat, zlato." Zpříma mu koukal do očí. „Důležité je, jestli ty sám si ochotný jej ukázat i někomu jinému než svému okolí. Nesmíš se za něj stydět, ano? Hermiona ani Ron tě za něj odsuzovat nebudou. Vědí, že čekáme miminko, Draco, a já věřím, že nám ho i z celého srdce přejí." Harry natáhl prst k blonďákově bradě a nadzdvihl ji tak, aby se mu zmijozel díval do očí. „Opravdu se tím nemusíš znepokojovat, ano?"

Blonďák se slabě usmál a přikývl, načež našpulil rty, a dožadoval se tak políbení. A nebyl by to Harry, aby mu s radostí nevyhověl. Draco se polibku usmál o něco více. Miloval ty zamilované chvíle, kdy si s Harrym užívali vzájemné lásky, kdy si dokazovali, co k sobě cítí, kdy mu Harry dával najevo, jak moc jej miluje. Nikdy se s nikým necítil tak dobře, jako právě s ním. Jedna část mysli mu říkala, že by to mohlo být způsobeno jeho těhotenstvím, avšak druhá a podstatně větší mu tvrdila, že za to určitě může Harry sám a dávala mu naději na to, že by snad právě černovlasý hrdina mohl být tím pravým.

„Vezmi si tohle bílé tričko a k tomu tohle sako, hm?" přešel Harry k posteli a natáhl se pro dva kousky oblečení, které se mu zalíbily. Vzal je do rukou a podal je stále váhavému Dracovi. „Bude ti to slušet, uvidíš," usmál se na něj, aby zahnal všechnu blondýnovu nejistotu.

„Vážně?" zamumlal Draco, protože chtěl Harryho slova slyšet ještě jednou. Líbilo se mu, když mu nebelvír skládal lichotky. Komu by se to také vlastně nelíbilo, že?

„Vážně," zasmál se Harry. „Budeš krásný."

„Tak jo," usmál se blonďák samolibě a s oběma kousky oblečení odešel do koupelny. Po cestě však nezapomněl Harrymu věnovat letmý polibek na tvář.

Zatímco se Draco zkrášloval, Harry kouzlem uklidil všechno roztahané oblečení zpět na své místo do skříně. Sám se pak šel podívat do té, v které spočívalo jeho. Prošel si ramínka s košilemi, až se nakonec rozhodl pro jednu, kterou na něm Draco vždy viděl velmi rád. S pousmáním se nad vzpomínkami ze sebe sundal nynější domácí tričko a natáhl si právě onu vyvolenou košili. V okamžiku, kdy si zapínal pár posledních knoflíčků, vynořil se ze dveří Draco v celé své parádě.

„Vidíš... co jsem říkal... sluší ti to," rozzářil se Harry, když mu pohled spočinul na jeho příteli. Vždy jej obdivoval za to, kolik věcí různých střihů a barev mu padne, ale tyto jednoduché kombinace mu seděly nejvíce.

„Však tobě taky," mrkl na něj blonďák. Harry se nahlas zasmál.

Netrvalo dlouho a oba muži byli připraveni na odchod. Ruku v ruce si stoupli do krbu a natočili se obličeji k sobě, aby se tam pohodlněji vlezli. Do volných rukou nabrali každý trochu letaxu. V dopise bylo zmíněno, že se Hermiona s Ronem nebudou zlobit, když se k nim dostanou právě pomocí letaxové sítě, takže se rozhodli jejich svolení využít. Harry svým palcem lehce pohladil Dracovu ruku. Všiml si, že je blonďák vcelku nervózní. Částečně jej chápal, ale částečně se mu to jevilo jako zbytečné. Hermiona ani Ron nekoušou a pokud by jeden z nich začal s něčím nevhodným, byl tu přeci on. Určitě by je za včas zarazil.

„Připraven?" zeptal se svého přítele Harry.

Draco viditelně polknul, ale přikývl.

„Neboj," přejel černovlasý svým nosem po blonďákově tváři, jelikož měl obě ruce plné. V jedné držel letax, v druhé Dracovu dlaň. „Nic se nestane. Bude to v pohodě," usmál se na něj a krátce spojil jejich rty dohromady. Polibky jej nikdy neomrzí.

Zmijozel si s výdechem opřel čelo o to Harryho. Pak však odhodlaně vydechl: „Tak pojďme na to." Věnoval černovláskovi drobný úsměv, načež oba unisono řekli příslušnou adresu a společně podstoupili cestu letaxovou sítí krbů, až nakonec skončili v tom správném. U Hermiony a Rona v obývacím pokoji. 

Ještě před tím, než udělali první společný krok do místnosti, obrátil se Harry k Dracovi. „Všechno dopadne dobře, uvidíš. Je to jen obyčejná návštěva." Kdyby Harry věděl, že právě ona obyčejná návštěva odstartuje něco, co mu v budoucnu pořádně zamíchá se životem, asi by si svými slovy nebyl tak jistý, a neříkal tak Dracovi jednu drobnou lež. A dost možná by si oběd u svých přátel ještě pořádně rozmyslel.