How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

36. kapitola - Podezdření

Přibližně stejnou dobou jako díly předchozí, tj. zhruba polovina září 2000.

Šedooký blonďák se párkrát převalil v bílých peřinách. Slunce prosvítající do místnosti skrz slabé závěsy mu kreslilo na obličeji světelné odlesky a on se díky slunečnímu svitu postupně probouzel. Se zamručením otevřel oči, avšak vzápětí je opět zavřel a překulil se na druhý bok.

Po chvilce se však šedé studánky opět podívaly na svět. Draco Malfoy si nahrbtal cíp bílé peřiny pod hlavu, kterou do ní následně zabořil. Nechtělo se mu vstávat. V posledních dnech se cítil neustále unavený. Nejen ze všech těch stereotypních dní, které zde zažíval, ale také byl vyčerpaný po fyzické stránce. Noci většinou probděl nebo byl jeho spánek několikrát zpřetrhán nočními můrami, které se mu po návratu z Česka opět navracely. A jeho časté nevolnosti mu na náladě příliš nepřidávaly.

Pomalu tu vše začínal nenávidět. Od každé věci v tomto domě, přes každé smítko prachu, které se usadilo na nábytku, až po ten mořský vzduch, co tu musel dýchat. Dokonce i ten malý kousek pláže před domem, kam se dříve chodil rád dívat na moře, ho začínal pomalu štvát. Co naplat, že to byl krásný pohled na přírodu. Když to bylo jediné místo, kam směl, není divu, že se mu omrzelo.

Cítil se zde velmi svázaný. Nemoct odejít z domu dále než na pár metrů chráněných kouzly, být pouze jen v Luciusově přítomnosti a nemluvit tři měsíce s nikým jiným, nebýt ničím či nikým rozptylován a v neposlední řadě být tak závislý na rozhodnutích ministerstva. Jak otravné. Navíc mu pobyt v domě pod Fideliem velmi připomínal doby, kdy jezdil z Bradavic na prázdniny domů. Možná by mu tato skutečnost ani tak nevadila, kdyby zde byla opravdu celá jeho rodina. Skutečnost, že celé dny tráví pod jednou střechou se svým otcem, který se sice po Narcissině smrti vcelku změnil, ale také neustále považoval za největšího chudáka sám sebe, mu na radosti moc nepřidávala.

Pomalu se vykulil z postele. Vstával opravdu řádným a příkladným Malfoyovským způsobem. Zadkem napřed. Z vypětím veškeré své vůle pustil peřinu, kterou stále svíral a zvedl z tepla i zbytek svého těla. Rozmrzele si prohrábl vlasy a líným krokem se naboso vydal z místnosti pryč. Sešel pár dřevěných schodů do přízemí, kde se nacházela malá kuchyň propojená s obývacím koutem. Vždy se musel nad tímto pohledem ušklíbnout.

Celý dům byl moderně zařízený a nechyběly v něm ani některé z mudlovských vymožeností, nad čímž vlastně Lucius po většinu času brblal. Vše však působilo útulně. Na každé věci zde bylo vidět, jak moc se ministerstvo snažilo skloubit krásu a levnost do jednoho. A jak se snažilo o znepříjemnění pobytu těm, o kterých se vědělo, že jim nenákladné věci příliš nevonní. Draco však na rozdíl od svého otce dokázal ocenit i drobnosti. Byl vcelku sžitý s mudlovskými vynálezy a celý dům na něj působil jako krásná relaxační chata. Avšak jediná věc mu od začátku vadila, a to nedostatek soukromí.

Dům byl malý a celé přízemí se až na vstupní halu skládalo pouze z jedné velké místnosti. Nahoře pak byly dvě oddělené ložnice, společná koupelna s toaletou a menší knihovna. Celé uspořádání domu vedlo k tomu, že si jeho obyvatelé pořád polezou na oči, z čehož Draco příliš nadšený nebyl. Byl zvyklý na dostatek samoty. Pokud potřeboval společnost, šel za ní sám, nikoliv naopak.

„Dobré ráno," zamumlal, když zahlédl svého otce sedět na židli v jídelní části místnosti.

„Oh, to je nám návštěva. Ty tu jsi taky? Už jsem si myslel, že ses vypařil. Mimochodem... dobré poledne, synu," řekl naoko vážně Lucius, avšak Draco v jeho očích viděl ty drobné jiskřičky veselosti, které se od Narcissyni smrti kupodivu začaly objevovat stále častěji a častěji. Pokud tedy nebyl starší z dvojice zrovna zahloubán ve vzpomínkách a neužíral se pozdním uvědoměním toho, co pro něj jeho žena vlastně znamenala. To pak byly šedé oči vyhaslé a jejich majitel po každém narušiteli jen metal blesky.