How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

15. kapitola - Idylka

Po onom odpolední rozhovoru Harry napsal Ginny zpětný dopis. Napsal jí, že je rád za to, že mu řekla, jak dopadl její rozhovor doma. Protože opravdu byl. Ginny si prý promluvila s rodinou při sobotní večeři, na kterou se pravidelně všichni scházeli v Doupěti, a celou věc jim náležitě vysvětlila. Pár dní zůstane u rodičů, ale potom se plánuje nastěhovat k Deanovi, kterého doma představila jako svého staronového přítele.

O Harrym řekla jen to nejnutnější, ale zdá se, že všichni pochopili a nikdo se nezlobí. Spíše jsou rádi, že se věc vyřešila. Dle Ginnyiných slov si to Hermiona stejně myslela.

Potom Ginny napsal odpovědi na její otázky ohledně toho, s kým je na pokoji. Manželskou postel ovšem raději vynechal. Nemusí vědět všechno.

Když dopis dopsal a po sově poslal nazpátek do Británie, rozhodl se pomoct Dracovi. Bylo mu jasné, že toho moc dělat nemůže, ale i tak chtěl dělat alespoň něco. Draco se mezitím, co Harry psal dopis, pustil do jídla. Ať už za to mohl Dracův plný žaludek nebo ne, kupodivu nebyla Harryho nabídka pomoci odmítnuta a Draco ho lehce zaúkoloval. Harryho trošku naštvalo, že šlo zase jen o zapisování, ale tentokráte se cítil tak nějak více důležitě, když věděl, že poznámky píše čistě pro Draca a že tak pomáhá právě jemu.

Zbytek odpoledne strávili oba pouze v přítomnosti toho druhého na hotelovém pokoji. I když po většinu času spíše mlčeli a jediný rozhovor, který mezi nimi probíhal, byl ten týkající se práce a Dracových poznámek, Harry se cítil velmi uvolněně.

Když si uvědomil, jak dopadali jejich společné „rozhovory" během školních let, musel se pousmát nad tím, jak spolu nyní dokáží vyjít, aniž by chvíle, které musí společně trávit, vygradovaly do excelentního závěru v podobě kouzelnického souboje nebo obyčejné rvačky.

Nyní mu však přišlo, jako by společná chvíle s Dracem spíše naplňovala jeho život. Už dlouho se necítil takto. Tak lehce, šťastně, uvolněně, nesvázaně, pohodově... Aniž by si to řádně uvědomil, strávil v Dracově neustálé společnosti téměř celý den bez toho, aby musel myslet na své problémy. Jako by ho ta dennodenně přítomná úzkost a stres opustily.

Dovolil si s Dracem zapomenout na to, že pro spousty lidí tam venku je Hrdina, od něhož se očekává stoprocentní úspěšnost ve všem, co udělá. Chvíle strávené v jeho společnosti Harryho oprošťovaly od neustálého tlaku, pod kterým normálně žil. Možná za to mohl fakt, že se s Dracem znali už od školy, a tak Harry mohl alespoň tušit, co od něj může očekávat. Na to že dříve byl Draco Harryho úhlavní školní nepřítel, měl Harry nyní pocit, jako by s Dracem byli staří kamarádi. Než se řádně nadál, byl večer.

„Tak, Pottere," ozval se Draco a zaklapl knihu, kterou nyní pročítal. „Pro dnešek už by stačilo. Nechme toho. Je čas na večeři. Mám hlad."

Harry vzhlédl od rozepsaných poznámek a odložil je na stůl. Protáhl si krk. „To já taky," poznamenal polohlasně. „Takže půjdeme dolů?"

„Jo," dostalo se mu nenucené odpovědi.

„Tak fajn." Harry si utřel ruce do kalhot a vyskočil z gauče. Draco mezitím pomalu vstal ze svého křesla. Bylo vidět, že mu dlouhé sezení na místě moc neprospělo, vzhledem k noci prospané na gauči. Harry si nemohl pomoct, ale při tom pohledu ho mírně zalila lítost smísená s provinilostí. Až dnes půjde spát mimo postel, určitě si na tu pohovku nelehne.

Oba se vydali výtahem dolů do přízemí, kde se nacházela hotelová jídelna. Byla již z poloviny plná a mezi jejími návštěvníky byli i jiní členové týmu. V pravé části místnosti už seděl Michael s Oliverem. Jakmile zahlédli, že Draco s Harrym přicházejí, začali na ně mávat, aby si šli sednout za nimi.