How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

64. kapitola - Vánoce

„Tak, teď ji takhle pěkně zavěsíme semhle... tak... a je to." Draco pověsil na stromeček poslední baňku a usmál se na Scorpiuse ve svém náručí. Blonďatý chlapeček se nad otcovým výrazem zařehtal, nakrčil nos a zelené oči mu radostí jiskřily. Když se Draco sklonil, aby mu vtiskl pusu na hlavičku, uchopil jej Scorpius za vlasy a zatahal za ně, díky čemuž se Draco pobaveně zasmál.

„Tak co, hotovo?" Draco se i se Scorpiusem v náručí otočil za Harryho hlasem. Černovlasý postával mezi dveřmi od obývacího pokoje, zády se opíral o futra a pobaveně je oba sledoval. Přes rameno měl přehozenou červenobílou kostkovanou utěrku.

„Více méně jo, viď Scorpe? Už nám chybí jen hvězda. Ale protože tam spolu nedosáhneme, bude ji muset pověsit tatínek, když nám zakázal používat kouzla," zaculil se Draco a mrkl na Harryho.

„S kouzly by to nebylo ono," pronesl Harry, zatímco si od Draca přebíral tu nejhlavnější ozdobu, kterou se posléze, postaven na špičkách, snažil pověsit na vrcholek stromečku. Ať si říkal, kdo chtěl, co chtěl, Harryho byl rozhodnutý v průběhu Vánoc veškeré kouzlení omezit na minimum, a to především v oblasti vánočních tradic. Proto také donutil Draca stromeček nastrojit ručně. Vždyť právě o tom Vánoce jsou, ne? Měli bychom si je užít se vším všudy a nenechávat kouzla dělat práci, která nás jen okrádá o všechny ty vánoční požitky.

„Vždyť jo," usmál se Draco a pobaveně sledoval, jak se Harry snaží dosáhnout až nahoru. Vzhledem k jeho výšce se mu to však příliš nedařilo. Není také divu. Vždyť ani Draco nahoru pořádně nedosáhl a to je o nepatrný kousek vyšší než on! Pravda, sice držel v náručí dítě, ale i tak. „Možná by měl tatínek o kousek povyrůst," uchechtl se a tak, aby to Harry neviděl, udělal na Scorpiuse vtipnou grimasu. Jeho slova jen posílila Harryho snažení. „Anebo by tam tu hvězdičku jednoduše mohl dolevitovat," promluvil Draco znovu ke Scorpiusovi, i když ve skutečnosti popichoval Harryho.

„Tak to v žádném případě!" zamručel nespokojeně Harry a na krok od stromečku odstoupil, aby si jej mohl prohlédnout a popřemýšlet, jak tu proklatou hvězdu dát nahoru, aniž by musel použít kouzlo. Nepřemýšlel dlouho. První nápad ho trkl během chvilky a vůbec mu nevadilo, že zahrnoval cestu do kuchyně pro židli a zpátky. Draco jej pobaveně pozoroval, když si to rázně odpochodoval pryč z obýváku, a ještě více se smál, když viděl Harryho vítězný výraz a židli v jeho rukou. O chvíli později již hvězdička seděla na svém místě na vrcholku stromečku.

„Tak, a je to!" spokojeně vydechl černovlasý a slezl z židle dolů. „Povedlo se nám to, ne? I bez kouzel," triumfálně mlaskl a naklonil se, aby si mohl od Draca ukrást polibek jako odměnu. Scorpius se díky jejich počínání zařehtal a něco si pro sebe zažvatlal. Harry s Dracem si vyměnili pobavený pohled, avšak zároveň plný lásky.

„Už to nebude dlouho trvat a začne mluvit, říkat první slůvka," konstatoval blondýn s hrdostí v hlase a pyšně se na svého syna podíval. Přitiskl si jej v náručí blíže k hrudi.

Harry pokýval hlavou. „Utíká to strašně rychle," šťastně se usmál a zezadu obejmul Draca kolem břicha. Bradu si opřel o jeho rameno a nosem nenápadně nasál vůni z blondýnova krku. Odtrhnout se jej donutilo až varovné prskání z kuchyně. Se zamručením vyrazil zkontrolovat večeři.

Draco se o vteřinu později rozešel za ním. A židli, kterou Harry v obýváku pozapomněl, kouzlem nechal vzlétnout a levitoval ji před sebou, než ji zase postavil na své místo v kuchyni. Harry stál u trouby a právě něco přeštelovával pomocí drobných čudlíků, jejichž význam Draco stále pořádně nechápal. Sám posadil Scorpiuse do dětské židličky, která v stála v kuchyni u stolu, a do rukou mu dal dvě hračky, pro které došel až k malému konferenčnímu stolku stojícímu u křesel vedle krbu v druhé části kuchyně.