How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

14. kapitola - Odpoledne

Když dořešili vše potřebné a Draco sdělil Peterovi své předběžné závěry, byla už po druhé hodině. Colin se s nimi zase přemístil na louku u hotelu, kde se s nimi rozloučil.

„Tak co budeme dělat po zbytek dne?" zeptal se Harry Draca a oba se rozešli směrem k předměstí, kde stál jejich hotel.

„Plánuješ společné aktivity, Pottere? To se celkem divím," zasmál se Draco. „Já se teď rozhodně půjdu najíst a potom budu přemýšlet nad tím jedem. Nejspíš si taky budu muset projít pár knížek o jedech, takže na žádné poflakování s tebou nebudu mít čas."

„No a nechceš jít na tu obědo-svačinu společně?" vyhrkl Harry dřív, než si uvědomil, co vlastně řekl.

„Mně je to upřímně jedno, ale dnes nemám náladu na vysedávání v restauraci, takže spíš ne, Pottere. Vezmu si něco s sebou na pokoj a ponořím se do práce."

„Tak fajn," hlesl Harry. „Můžeme si vzít třeba pizzu, včera jak jsem se byl projít, tak jsem šel okolo pizzerie," nadhodil potom s nadějí v hlase. Sám v sobě se nevyznal. Proč tolik stál o to, aby s Dracem mohl trávit čas, když si ještě před pár hodinami v Británii přál přesný opak?

„To by šlo, ale skočíš pro ni ty, Pottere, aby bylo jasno," pokrčil Draco rameny s rukama v předních kapsách riflí.

„Ok."

Když došli k příjezdové cestě vedoucí k hotelu, Draco se vydal dovnitř a Harry pokračoval do pizzerie, která byla o pár ulic dál. Po cestě nazpět se stavil ještě v obchodě pro pití.

Když se vrátil do hotelového pokoje, našel Draca rozvaleného v křesle. Na stole před ním leželo pět tlustých bichlí, šestou měl Draco položenou na klíně a otáčel stránkami. Občas si něco poznamenal na nějaký z papírů, které byly poházené po celém stole, občas z některého něco vyškrtl. Ani si nevšiml, že se Harry už vrátil, dokud před něj nebyla postavena flaška s limonádou a krabice pizzy.

„Hm, díky," odvětil nepřítomně, aniž by se přestal věnovat rozdělané činnosti.

Harry se posadil na gauč a chtěl se pustit do jídla, když mu zrak padl na tmavě hnědou sovičku sedící na vnitřním parapetu okna. „Kdy přiletěla?" zeptal se překvapeně Draca, odhodil krabici s pizzou na stůl a spěšně přešel k sově.

„Když jsem přišel, už seděla za oknem," ozval se Draco opět nepřítomným hlasem s pohledem upřeným do knihy. „Dopis leží někde tady," mírně kývnul hlavou nepořádku na stole.

Harry pohladil sovu po zobáku a s kyselým úsměvem se vydal najít svůj dopis. Když se začal prohrabovat haldami papírů na stole, Draco jako by se probral z transu.

„Sakra, Pottere! Moje poznámky! A proč jsi sem hodil to jídlo, pane Bože? Vždyť to budu mít mastný," začal se rozčilovat a dal si poznámky do jednoho štosu, když narazil na Harryho dopis, hodil mu ho na druhou stranu stolu.

„To si ze mě děláš prdel, ne? Zabereš s tím celej stůl a ještě na mě budeš ječet? Já ti neříkal, že ten dopis máš zarovnat papírama!" zvýšil Harry nepatrně hlas.

„Hm..." bylo mu jedinou odpovědí od blonďáka, který už byl zase plně zabraný do své práce.

Harry nad tím jen prokroutil oči. Sednul si zpět na gauč a natáhl se po dopise. Byl od Ginny. Začetl se do něj.

„Tak co Weasleyová píše?" ozval se Dracův znuděný hlas, když Harry pohodil přečtený dopis na stůl před sebou.

„Píše, že... počkat, jak víš, že píše Ginny?" zarazil se Harry.