How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

43. kapitola - Konec

„Draco!" vykřikl polekaně černovlasý a zděšeným pohledem se zadíval do blonďákovy tváře stažené v zaražené grimase. Viděl, jak si Draco váhavě pokládá ruku na své mírně vystouplé bříško a opatrně po něm přejíždí dlaní. Jeho výraz se ze zaraženého změnil soustředěný.

„Zlato... co se stalo, co se děje?" vyzvídal Harry a s obavami sklopil zrak k blonďákově ruce hladící břicho. Měl strach, že se něco pokazilo.

„Podej mi ruku," tiše zamumlal Draco a nepřestával se soustředit.

„Co?" zeptal se jej brýlatý nechápavě.

„Podej mi ruku!" řekl více naléhavě a důrazně blonďák, a sám hmátl dozadu po Harryho ruce. Následně si ji přiložil k bříšku. „Vydrž chvíli," rozkázal černovlasému a položil svou dlaň na tu jeho.

Když se delší dobu nic nedělo, začínal Harry mít opravdový strach. „Draco, co..." nedořekl. Zarazil se ve chvíli, kdy pod svou dlaní ucítil menší pohyb a následný tlak. Fascinovaně se podíval na svou ruku překrytou tou Dracovou.

„Cítil jsi to?" zeptal se jej zmijozel s drobným úsměvem na tváři.

Harry s pootevřenou pusou kývl na souhlas. „O-ono koplo," vysoukal ze sebe po chvíli.

Draco mu jeho slova potvrdil větším úsměvem. „Jo," vydechl.

„Ono koplo," zopakoval Harry už o poznání jistěji a radostněji. „Koplo..." Šťastně se zaculil a přitáhl si Draca do hlubokého polibku. Blonďák se s radostí nechal líbat.

„Vystrašil jsi mě," podotkl nebelvír po tom, co se odtáhl od Dracových sladkých rtů.

„Promiň," špitl zmijozel, „ale sám jsem měl zpočátku nahnáno. Nejdřív to bylo jen takové mravenčení, ale potom... Bolelo to." Blonďák zkrabatil čelo a trochu svěsil ramena.

„Nemusíš se omlouvat. Jen... se snaž mi podobné šoky způsobovat co nejméně, ano?" usmál se smířlivě Harry a vtiskl Dracovi na rty rychlý polibek. Chtěl jej zbavit špatné nálady. Sám si však v koutku duše uvědomoval, že jestliže něco takového Draca bolelo, bude jeho těhotenství nejspíš mnohem komplikovanější, než si myslel. Avšak musel připustit, že mu to bylo několikrát připomenuto. Hermiona se postarala o to, aby si tuto informaci pořádně vštěpil do hlavy. Vlastně se nyní docela divil tomu, že doteď byl Draco více méně v pohodě.

„Pokusím se," slíbil mu blonďák s chabým úsměvem. „Ale spíš než se mnou, by sis to měl domluvit s tím dole," pohladil se po břiše a jeho úsměv se maličko rozšířil.

Harry se zasmál a s hravým úšklebkem koukl na Draca. Chtěl, aby napjatá atmosféra zcela zmizla a oni tak mohli prožít okamžik prvního kopnutí jen jako radostnou chvíli. Proto se pak nečekaně přetočil tak, aby měl k blondýnově bříšku lepší přístup a sehnul se k němu. Vyhrnul nahoru Dracovu mikinu i tričko a konečky prstů přejel po obnažené kůži. Následně ji jemně políbil a nosem slabě přejel po místě nad zmijozelovým pupíkem. Ve svých vlasech ucítil Dracovy prsty, které jej pohladily po hlavě a lehce povískaly černé kadeře. Na to se usmál a ještě jednou políbil ono místo na blonďákově břiše.

„Hej, ty tam, slyšíš?" řekl potom a opatrně položil dlaň na holou pokožku zmijozelova břicha.

Draco se zvonivě zasmál a naklonil hlavu na stranu. Pobaveně shlédl dolů na Harryho a očekával, co dalšího pronese. A ten byl rád, že z blonďákovy hlavy nejspíš vypudil všechny nepatřičné myšlenky.

„Nebudeš tatínka zlobit, rozumíš?" pokračoval černovlasý. „Budeš mu dělat jenom radost," promlouval k dítěti. „A mě nebudeš zbytečně strašit, rozumíš, zlatíčko?"