How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

(1) 11. kapitola - Rentgen

Uprostřed noci Harryho probudilo nelibé mručení ozývající se z pohovky. Chtěl se převalit na druhý bok a zase usnout, ale nedalo se to. Mručení se pomalu měnilo v naříkání a výkřiky smísené s tichými prosbami. Posadil se proto na kraj postele, chvilku se rozkoukával a nakonec pomalu přešel ke gauči. Blonďák sebou mírně trhal a tělo se mu třáslo pod náporem noční můry, která mu znepříjemňovala spánek.

Harry jej vzal za rameno a mírně jím zatřásl. „No tak, Malfoyi, je to jen sen," šeptal přitom.

Tělo pod jeho dlaní se však nepřestávalo zmítat ve svém snu. „Ne, prosím, nechte toho," roztřeseně Draco prosil a jeho tvář byla bolestně stažená.

Černovlasý jej znovu vzal za rameno a tentokráte jej více stiskl. „Vzbuď se, něco se ti zdá," snažil se Draca přemluvit, aby se probudil. Ten však sebou trhal stále víc a víc. „Merline, Malfoyi, je to jen blbá noční můra," šeptal naléhavě.

Zmijozel sebou ještě chvíli škubal, než se s výkřikem probudil a vymrštil se do sedu. „Ne, to ne..." zašeptal zmučeně, načež jako by mu došlo, že se jednalo jen o pouhý sen a sám se zase položil zpátky na gauč, aniž by si Harryho vedle sebe všiml.

„Jsi v pohodě?" optal se jej ten s náznakem starostlivosti v hlase, čímž přivodil blonďákovi menší šok, takže sebou znovu škubl. Opravdu si nevšiml, že u něj Harry klečí. „Jo, jo jsem," odvětil chraplavě, avšak jeho hlas tak příliš nezněl. „Díky," dodal ještě.

Harry se zvedl. „Tak dobře," vydechl, když viděl, jak si Draco rukou promnul zátylek. „Jdu si zase lehnout," oznámil mu, a aniž by čekal na odpověď, vydal se zase do postele.

Blonďák jen tiše zamručel na souhlas a přetočil se na bok. Nebelvír si lehl a zívl si, načež se mu po chvíli podařilo opět usnout a probudit se až ráno. Slabý svit ranního slunce prosvítal skrze okna do pokoje a maloval po stěnách různé obrazce a stíny. Harry chvilku jen ležel a koukal po odrazech světla na stropě, když v tom se z pohovky ozvalo: „Už jsi vzhůru?"

„Jo," mírně zachraptěl v odpověď ještě rozespalým hlasem.

„Výborně, mám pro tebe totiž dvě zprávy," zahuhlal Draco hlasem, který nesliboval nic dobrého.

„Takhle po ránu?" opáčil mrzutě druhý kouzelník, než lenivě dodal: „Jednu dobrou a jednu špatnou jako to bývá v pohádkách?" tiše se uchechtl a podložil si hlavu skrčenou paží.

Blonďák však jeho dobrou náladu nesdílel. „Ne. Obě blbý," oznámil mu stroze, načež si Nebelvír slabě povzdechl a podepřel se na loktech, aby na svého společníka dobře viděl. „Tak co je?" uhodil na něj poté otráveně.

Zmijozel nelibě mlaskl. „Ten gauč je učiněný dílo Salazara, takže si na něj dnes radši nelehej," informoval jej o první věci. „To jednak, a jednak - pokud nechceš, abychom měli u Pynea problém - tak teď vstaneš a pomůžeš mi se z něj dostat, jelikož mě při každým pohybu bolí záda, jako kdyby se mi po nich přehnalo stádo testrálů."

„Copak to nezvládneš sám?" otázal se Harry posměšným tónem.

„Ne," zavrčel podrážděně druhý muž a pevně semkl rty k sobě. „Nedá se na tom spát. Nemůžu pořádně pohnout hlavou, jak mě bolí za krkem," postěžoval si po chvilce odmlčení a jeho hlas zněl rozmrzele a zároveň naříkavě.

„Že by tvoje aristokratický záda nebyly zvyknutý na nepohodlný gauče?" zasmál se černovlasý, čímž si od Draca vysloužil vražedný pohled. „Však to dnes poznáš sám, až si na něj lehneš," zamručel dotčeně blonďák, než se zamračil. „Tak půjdeš mi pomoct nebo ne?"