How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

18. kapitola - Zmatenost

„Bože, jsem utahanej, a to je teprve pondělí ráno a my máme celej týden teprve před sebou," prohlásil Oliver ve chvíli, kdy si Draco s Harrym sedali na dvě volné židle u stolu, kde už seděla většina týmu.

„Čau, kluci!" pozdravil je Michael s plnou pusou.

„Čau," opětoval Harry jeho pozdrav.

Draco kývl hlavou na pozdrav a poskládal si před sebe všechny talířky s jídlem a hrnek s kávou. Když Harry viděl, s jakou pečlivostí si vše na stůl aranžuje, nevydržel to a vyprskl smíchy.

„Čemu se jako směješ, Pottere?" sarkasticky zavrčel Draco a nadzvedl obočí. Harry si uvědomil, že toto gesto dělá nějak moc často. Odkdy si vlastně všímá takových detailů?

„Nic, nic se neděje," řekl Harry stále pobaveným hlasem a raději se otočil pryč od Draca. Ten nechápavě zakroutil hlavou a pustil se do snídaně před sebou.

„Tááák lidi," pronesl právě přicházející Colin, evidentně v dobré náladě, „jak se těšíte?" Všichni u stolu zvedli hlavy a podívali se na něj, každý s jinými emocemi vepsanými do tváře. Na Emilyiné tváři bylo velmi zřetelné, co si o něm myslí. Totální cvok.

„Za deset devět si dáme sraz dole v hale a společně se přemístíme do naší vyšetřovací místnosti, ok?" pokračoval a pohledem sjel všechny u stolu, aby zachytil jejich případný nesouhlas.

Přítomní dohromady zamručeli něco, co se dalo považovat za kladnou odpověď, a dál se věnovali své snídani.

Když se Harry s Dracem vrátili na pokoj, čekalo tam na ně překvapení v podobě malé, ale přesto vznešené sovičky s dopisní obálkou v zobáku.

Harry k ní přešel, pohladil ji po krku a převzal si od ní dopis. „Ten je pro tebe," oznámil Dracovi, když si přečetl jméno na obálce.

Draco překvapeně vykulil oči. „Od koho to je?" položil otázku a natáhl se po dopise.

„Nevím," pokrčil Harry rameny.

„Díky," zamumlal Draco k Harrymu, když si od něj přebíral obálku. Když se podíval na písmo, kterým byla obálka nadepsaná, okamžitě poznal, kdo píše. Dracova pokožka na obličeji dostala ještě bledší nádech než obvykle.

„Co se děje?" zeptal se ho Harry, když viděl, jak Draco zkoprněl.

„Otec..." hlesl Draco a zvedl oči od obálky k Harrymu. „Je bez pečetě," dodal potom hlasem, který zněl, jako by to něco mělo Harrymu vysvětlit.

„A to znamená?" Harry po něm hodil nechápavý výraz.

„Jsme tak domluvení." Draco si promnul čelo a posadil se na postel s obálkou v ruce. „Když je obálka bez pečetě, znamená to, že se něco stalo. Něco důležitého a vážného, ale hlavně osobního." Opřel si lokty o stehna a sklonil hlavu dolů. Potom svůj pohled zvedl k Harrymu. „Mluvili jsme spolu těsně před mým odjezdem sem, o ničem zvláštním nic neříkal, muselo se něco stát včera, nebo ještě předevčírem večer." Odmlčel se a opět sklopil pohled. „Mám strach to otevřít. Tyhle zprávy posílá jen výjimečně. Neplaší jen tak, vždy je to důležité," téměř šeptal.

Harry si sedl vedle Draca. „Nejspíš bys to měl otevřít," podíval se na blonďáka, který převaloval obálku v rukách.

„Jo, asi jo, ale já..." Draco si povzdechnul a bezradně pokrčil rameny.

Harry koukal Dracovi do očí a snažil se přijít na to, co se mu asi honí v hlavě. Draco mu chvíli jeho pohled opětoval, potom sklonil zrak a opět se zadíval na obálku v ruce, jakoby se snažil odhodlat k jejímu otevření.