How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

25. kapitola - Pocity

Harry se mírný krokem vracel do hotelu. Prošel kolem recepce a namířil si to k výtahu. Nastoupil a nechal se s mírným kodrcáním vyvézt do čtvrtého patra. Došel ke svému pokoji a otevřel dveře.

„Draco?" zavolal slabě s myšlenkou na to, že by už blonďák mohl spát.

„Harry?" ozval se z pokoje slabý hlas s divným podtónem, který osloveného donutil k rychlejšímu pohybu.

Harry vešel za roh do pokoje a zrak mu padl na blonďáka sedícího na zemi a zády se opírajícího o konstrukci postele. Levou ruku měl v lokti opřenou o pokrčené koleno a podpíral si s ní hlavu. Její prsty měl zabořené ve svých blonďatých vlasech. Pravou měl ležérně přehozenou před druhé koleno a jejími prsty svíral bílý kus papíru, nyní již značně pomačkaný od neustálého převalování v ruce. Nepřítomným pohledem zíral na nějaké místo na podlaze před sebou. Na tvářích měl zaschlé stopy po slzách.

„Našel jsi ho," řekl Harry. Neptal se, jen konstatoval.

Draco lehce kývl hlavou a odtrhl svůj zrak od země k Harrymu. Vrhl na něj trošku ztracený a trošku zoufalý pohled.

Černovlasý pár kroky přešel místnost a sedl si na zem vedle blonďáka. Potom se na Draca zadíval s otázkou v očích. Ten jen pokrčil rameny a natáhl k Harrymu ruku s dopisem.

Harry se nejprve zadíval na nabízený dopis, a pak do šedých očí svého spolubydlícího. Hledal v nich ujištění, a dával tak Dracovi šanci k tomu, aby své rozhodnutí ještě změnil. Přece jenom to bylo jeho soukromí a slova určená jen a jen jemu.

Blonďák lehce pohodil hlavou na znamení souhlasu a přikývl očima.

Harry tedy natáhl ruku a převzal si od Draca dopis. Pomalu ho rozložil a začetl se do něj.

Když po pár minutách skončil, zvedl svůj pohled k blonďákovi, kterému po tvářích opět tekly tiché slzy.

„Mohl jsem tam být. Mohl jsem se s ní rozloučit, chápeš?" promluvil slabě Draco dřív, než Harry stihl cokoliv udělat či říct, a otočil k němu svůj obličej. Kousal se do rtu a rukou si tahal za vlasy.

„Nemůžeš si to vyčítat." Harry chytl Draca za předloktí a oddělal mu ruku z trápených vlasů.

Blonďák nesouhlasně pokroutil hlavou. „Kdybych ho neztratil, kdybych si ho přečetl, tak..."

„Slyšíš to samé kdyby, Draco? Co se stalo, stalo se. Ty na tom nic nezměníš. Musíš to přijmout. No tak, Draco..." Harry svým nastaveným ukazováčkem zvedl blonďákovu bradu nahoru a zakoukal se mu do očí. „Nesmíš se tím užírat. Můžeš za ni truchlit, ale nesmíš si klást za vinu to, že jsi tam nebyl. Možná to tak mělo být."

„Ale sakra Harry... Jak to asi tak vysvětlím otci? Já tam měl být! Prosil mne o to! Chápeš? A jak se asi musela cítit matka, když jsem nepřišel, hm? Podělal jsem to. Totálně jsem to podělal..." Dracův hlas se zlomil a z očí se mu vyřinula další várka slz.

„Draco..." oslovil ho Harry a chtěl pokračovat. Byl však zastaven blonďákovým zakroucením hlavy ze strany na stranu. Povzdechl si. Konečky prstů se dotkl Dracovy paže, a poté mu zastrčil pramen platinových vlasů za ucho. „Draco..." zopakoval o něco slaběji.

Blonďák na něj vrhl prosebný a zoufalý pohled. Pak se z něj vydral hlasitý vzlyk. Ve stejný okamžik, kdy trhnul svým tělem k Harryho hrudi, se od sebe odtrhly paže opálenějšího muže a pevně objaly blonďáka kolem třesoucích se ramen. Harry začal lehce pohupovat svým trupem ze strany na stranu, a snažil se tak blonďáka ukonejšit.