How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

40. kapitola - Odpuštění

„Nebo víš, co? Ještě chvíli nic neříkej, protože chci, aby něco věděl dřív, než se dozvím pravdu." Harry si nervózně promnul ruce, na kterých se mu začínaly objevovat první kapičky potu.

Draco na něj nechápavě koukal a jeho zmatenost byla očividná. Roztržitě poposedl a koukl na tmavovláska vybízejícím pohledem k tomu, aby konečně začal mluvit.

„Dobře... já... chci ti říct, že... že bych byl rád, kdybys mi dal druhou šanci. Udělal jsem chybu a svým způsobem jsem tě v podstatě využil, ale... ale za ty tři měsíce jsem pochopil sám sebe. Udělal jsem si pořádek v tom, co chci. A vím, že jediné, co si teď nejvíce přeji je, abys mi tu šanci dal. Chci bojovat o tvoje srdce a při nejlepším ti ho chci ukrást. A to, jestli jsi těhotný a čekáš naše dítě, na tom nic nemění. A stejně tak, pokud nejsi. Mé rozhodnutí bude stálé a neměnné.

A také tě chci poprosit o odpuštění. To, jak jsem se k tobě zachoval, nebylo hezké. Vím to, a také vím, že mě neomlouvá nic z toho, na co jsem to svedl. Když jsem byl zmatený, měl jsem ti to říct. Měl jsi to vědět, abys s tím mohl počítat. Měl jsi to vědět, abys věděl, na čem jsi. O-omlouvám se ti. Záleží mi na tobě. Chci, abys byl šťastný, a pochopím, když řekneš, že jsi šťastný beze mě, ale přesto tě moc prosím, nech mě, abych ti ukázal, že o tebe doopravdy stojím.

Víš, nikdy dřív – na škole a ty dva roky potom – bych si ani v tom nejhorším snu nedovedl představit, že... že bych s tebou mohl mít i nějaký jiný vztah, než ten nepřátelský, ale teď, teď si zase nedovedu představit, že bychom si zase měli navzájem házet klacky pod nohy a dělat si naschvály tak, jako tomu kdysi bylo.

Já... pozdě jsem si uvědomil, co jsem v tobě během těch pár dní v Česku získal. A musel mi to ukázat až další člověk, který mi po tobě vstoupil do života, ale nyní... nyní vím, že jsi někdo, o koho se vyplatí bojovat a já... prosím... moc tě prosím, zkus to se mnou ještě jednou..."

Harry upřel své prosící oči na Draca a s překvapením zjistil, že mu po bledých lících stéká pár drobných slz dojetí. Blondýn slabě zatřepal hlavou ze strany na stranu a lehce si přejel dlaní po tvářích, aby si své slzy setřel.

„Harry já... já nevím, co na to říct. Rád bych... rád bych ti tu další šanci dal, ale je pro mne těžké uvěřit tomu, co říkáš. Už předtím si mluvil a jednal rozdílně, jak mám vědět, že tomu tak nebude i nyní? Jak mám vědět, že mi zase nedáš naději na... na normální vztah, a pak se zase nesebereš, neseřveš mě a neodejdeš pryč?"

„Draco..." vydechl tmavovlásek a projel si rukou své vlasy. „Já... slibuji ti, že se budu snažit. Udělám vše pro to, abych tě přesvědčil." Harry lehce překryl jednu z Dracových dlaní tou svou. Krátce po ní přejel palcem. „Nemám v plánu nikam odejít. Ne, pokud si to nebudeš přát ty sám." Upřel své oči plné vážnosti do těch Dracových.

Viděl, jak se blonďákovi pod jeho pohledem začíná slabě třást brada. O malý okamžik později byl Draco v jeho náruči a tiše mu vzlykal do trička. Harry jej váhavě objal a přitáhl si ho blíže ke své hrudi. Ruku zabořil do blonďatých vlasů a začal je vískat a přehrabovat. Začal svými pažemi lehce pohupovat ze strany na stranu v konejšícím gestu. Občas Dracovi vlepil malou pusu do vlasů.

O pár chvilek později blonďák přestal plakat a jen se nechal konejšit jako malé dítě. Hlavu měl opřenou o Harryho hruď.

„Pro-promiň," začal se omlouvat a odtáhl se. Utřel si zaschlé lepivé čáry na tvářích a s menším váháním se zadíval do Harryho tváře.