How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

62. kapitola - Výročí

Draco si hluboce oddychnul a odložil dvě nákupní tašky na zem vedle svých nohou. Pak kopnutím zavřel dveře. Nakupování a ještě k tomu v mudlovském obchodě nebylo zrovna to, co by nějak hojně vyhledával. Ale začínal si zvykat. Tedy, na ty nákupy. Na prodavačky a ostatní zákazníky si asi nezvykne nikdy. Ty jejich pohledy, kdykoliv do košíku chodí nějakou dětskou věc...

Z ramen si stáhl lehké sáčko a pověsil ho na věšák v předsíni. Pak se znovu chopil tašek a rozešel se do kuchyně. Přivítala ho lahodná vůně jídla a usměvavý Harry u sporáku. „Ahoj," vydechl blondýn trošku zmoženě a tašky hodil na stůl. To už u něj stál Harry a za pas si ho přitahoval k sobě do polibku. „Ahoj, zlato."

„Co vaříš?" zamumlal Draco do Harryho rtů.

„Tvé oblíbené jídlo," zamilovaně se Harry usmál. „Lososa se zeleninou a bramborami."

Blonďák se mírně zarazil a podezřívavě na Harryho koukl. „Děje se něco?" zeptal se a než černovlasý stihnul promyslet svou odpověď, Draco se mírně odtáhl z jeho náruče a rozhlédl se kolem sebe. „A kde je Scorpius?" Jeho hlas najednou už nebyl tak mírný. Ozývaly se v něm obavy o malého.

„Klid, lásko," přivinul si ho Harry nazpět. „Je v dobrých rukou. Původně jsem ho chtěl dát na hlídání tvému otci, ale nakonec jsem ho raději svěřil Hermioně s Ronem. Přeci jen... bude tam trochu déle," tajemně na Draca mrkl.

„Provedl jsi něco?" nakrčil Draco čelo, když na Harryho pln nechápavosti koukl.

„Ne." Harryho zvonivý smích se rozlehl kuchyní. „Jen nám chci udělat hezký večer. Víš, já... nevím, jak to bereš ty, protože jsme se o tom vlastně nikdy nebavili, ale... dnes je to přesně rok, co jsem se k tobě vrátil, takže... hezké výročí, Draco."

„Oh," dutě ze sebe vydal blondýn a jeho tváře nabraly lehký růžový nádech trapnosti. „Já... já se omlouvám, já... nedošlo mi, že..." Byl zaražen Harryho prstem na svých rtech. „Já vím. Nezlobím se na tebe ani nic jiného. Jen chci, aby sis dnešek užil, ano?" Usmál se a zastrčil Dracovi jeden pramen blonďatých vlasů za ucho.

„Ale já... nic pro tebe nemám a ty zatím..." pohodil hlavou k rozdělané večeři.

„Lásko, nic takového není přece nutné. Hlavně, že jsi tady." Harry se na okamžik kousl do rtu, než pokračoval: „A pokud vše půjde podle plánu... ten největší dárek mi teprve dáš," znovu na Draca tajemně mrkl.

„Tak tedy... hezké výročí, Harry," pousmál se Draco a nechal se od Harryho přitáhnout do hlubokého polibku. Když se odtáhli, promluvil jak první černovlásek: „Běž teď nahoru do koupelny, máš tam napuštěnou vanu. Až to tu dodělám, přijdu za tebou," poslal Draca nahoru a na rozloučenou mu věnoval další pusu.

A tak se Draco o několik minut později ponořoval do příjemně teplé vody s pěnovou pokrývkou nahoře. V duchu si nadával do blbců, že na něco takového, jako je výročí, dočista zapomněl, a sliboval sám sobě, že musí vymyslet způsob, jakým se Harrymu aspoň trochu odvděčí. Když se vysvlékal, všimnul si na židli vedle umyvadla nachystaného čistého oblečení, které tam Harry musel nachystat. Jak sobě, tak Dracovi.

Blondýn se zavřenýma očima relaxoval ve vodě, když se dveře od koupelny otevřely a dovnitř vkročil Harry. Po cestě k vaně ze sebe stáhl černé tričko a odhodil ho na zem. O chvíli později následovalo i vše ostatní, takže se na podlaze utvořila menší kupka špinavého prádla. Nahý si pak vlezl do vany za Dracem a přitáhl si ho k sobě tak, že se nyní blonďák zády opíral o jeho hruď.

Prsty pod vodou přejížděl po Dracově břiše a láskyplně sledoval blondýnovu líbeznou tvář, než začal pomalu klást několik polibků na jeho odhalený krk. Nehodlal společnou koupel přeměnit v něco víc, to bylo na plánu později. Teď prostě chtěl Draca rozmazlovat.