How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

44. kapitola - Definitivní sbohem

Druhý den ráno blonďáka probudilo mírné chramostění a tiché kroky.

„Harry?" zamručel a rukou hmátl na druhou polovinu postele. Ta jej však jen nepříjemně zastudila. Neochotně otevřel oči a zamžoural do pokoje, který se pomalu zaléval slunečním světlem.

„Dobré ráno," usmál se na něj černovlasý od skříně, ze které právě vydělával štos oblečení a házel jej do své tašky. Do té, se kterou se tu před několika týdny objevil. Jakmile si všiml, že na něj Draco kouká, přešel k posteli a posadil se vedle blonďákových stehen. Natáhl se k němu a věnoval mu ranní políbení.

Draco nešťastně vydechl, když se od něj Harryho odtáhl. „Co to děláš?" pohodil pak hlavou ke skříni, u které ještě před chvílí Harry stál.

„Balím si. Tvé oblečení a knihy jsem sbalil kouzlem už před chvílí. Na osobní věci jsem ti chytat nechtěl, takže ty ještě sbalené nemáš," pokrčil rameny brýlatý a sladce se na Draca usmál.

„Koukej vstávat, už je nejvyšší čas," vybídl jej pak.

Blonďák sebou praštil zpět do peřin. „Kolik je?" protáhl líně.

„Půl deváté," řekl Harry a zasmál se nad Dracovým výrazem. „No ták... zlato, šup! Ať to stihnem."

„Zvedneš mě?" Draco jaké malé dítě natáhl ruce a ohrnul ret.

Brýlatý se upřímně zasmál, avšak byl rozhodnut splnit blonďákovi jeho přání. I když trochu jinak, než po něm bylo vyžadováno. Se šibalským úšklebkem jednou rukou podebral Draca pod koleny a tu druhou obtočil kolem jeho zad.

„Co to děláš?" zasmál se zmijozel, když si uvědomil Harryho úmysl. „Jsem těžký, nemůžeš se se mnou tahat."

Černovlasý se však rychle přisál na jeho rty, aby jej umlčel, a nechal námitku nepovšimnutou. Jednoduše blondýna zvedl z postele do výšky a nasměroval si to ke dveřím.

Draco obtočil své paže okolo Harryho krku. „Kam mě to neseš?" zeptal se.

„Na snídani," mrkl na něj brýlatý.

„Ale tam jsou schody, nemůžeš mě nosit dolů po schodech, Harry. Opravdu jsem těžký," zaprotestoval blondýn a lehce se zamračil.

Harry nad ním pokroutil hlavou. „Nejsi těžký, zlato."

„Ale..." chtěl Draco něco namítnout, ale byl zaražen.

„Nemusíš se bát, Draco. Nepustím tě," řekl vážně Harry, aby zahnal všechny pochybnosti, které jeho přítel měl.

„Dobře..." zamumlal blonďák. „Promiň," omluvil se potom.

„To nic. Jen mi důvěřuj, ano?" usmál se mile brýlatý a Draco mu se skousnutým rtem kývl v odpověď. Harry mu vtiskl lehký polibek do vlasů a začal opatrně scházet schody dolů do přízemí. Na tváři mu dlel šťastný úsměv. Tedy aspoň do té chvíle, než došel až dolů a uviděl Dracova otce postávat u okna. Za tu dobu, co zde bydlel, si všiml, že zde Lucius postává příliš často. Vždy přemýšlel.

„Dobré ráno," pozdravil staršího z Malfoyů Draco a rukou se snažil zakrýt neslušné zívnutí.

Lucius sebou lehce škubl a otočil se ke schodům. „Dobré, synu. Dobré..." zamumlal. Vzápětí však nesouhlasně přimhouřil oči. To když spatřil Draca v Harryho náruči.

„Neměl bys ho takhle nosit. Ještě mu ublížíš," pronesl důležitě směrem k Harrymu. Draco smutně sklopil hlavu. Věděl, co teď přijde. Jeho otec a Harry si zase vymění pár peprnějších slov. Možná, že se před ním vždy snaží spolu vycházet, ale on moc dobře věděl o tom, že si tito dva muži zrovna dvakrát nesedli. To, že je těhotný, neznamená, že je slepý. Všiml si toho a to hned první den, kdy se sem Harry nastěhoval.