How Is It Possible? - Drarry, MPREG (CZ) ✓ PROBÍHÁ EDITACE!

47. kapitola - Nečekaný host

„Olivere..." vydechl překvapeně Harry.

„Co tu děláš?" Vstal od stolu a nechal se vtáhnout do krátkého objetí Woodových paží. Draco po jeho boku jej napodobil a též vstal ze židle. Jeho tvář zdobil mile překvapený úsměv.

„Hledám Katie, doufal jsem, že by tu už s Ronem mohla být, ale evidentně ne," řekl a svá slova doplnil podivným dutým smíchem. Pustil Harryho a obrátil se k blonďákovi.

„Oli..." vydechl tiše Draco, když se i on ocitl v Oliverově náruči. „Rád tě vidím," usmál se na Olivera mile.

„Já tebe taky, Draco," pohladil jej hnědovlasý po zádech. „Jak se ti daří?" zeptal se jej se starostí v hlase.

„Dobře. Mám se fajn," věnoval mu blonďák oslnivý úsměv.

„To je dobře," odkryl Oliver své zuby v širokém úsměvu a díky Harryho lehce žárlivému pohledu už Draca konečně pustil ze svého objetí. „Opravdu ti nebude vadit, když tu na ni počkám, Mio?" obrátil se k hnědovlasé čarodějce.

„Ne, Ron ji sem určitě dotáhne..." zakroutila Hermiona v záporu hlavou a rukou mu pokynula k jedné z volných židlí u stolu. „Posaď se. Chceš taky něco k jídlu?" optala se zdvořile.

Oliver záporu zakroutil hlavou. „Ne, jsi hodná, ale jedl jsem doma," věnoval jí drobný úsměv, zatímco se usazoval na vybrané místo. „Asi nevíš, kdy dorazí?" optal se pak s lehce skrčeným čelem.

„Ne, to opravdu nevím," odpověděla zahořklým hlasem Hermiona. „Ron tu už měl dávno být. Měl obědvat s námi," pokrčila bezmocně rameny.

„Aha..." hloupě hlesl Oliver, evidentně v mírných rozpacích.

„Mám pocit, že se z toho chtěl vykroutit," smutně se pousmála Hermiona a hodila okem po Harrym a Dracovi.

„Hermi..." povzdechl si černovlasý, „proč by to dělal?"

„No..." opatrně se podívala na Draca, „možná kvůli vám..."

„Pořád ho to žere?" zamumlal Harry a s rukou pod stolem pohladil Draca po stehnu. Cítil, jak mu ji blonďák překrývá svou vlastní a proplétá si s ním prsty.

„Ano, ale už ne tolik, co předtím... Sám mi tvrdí, že už se přes to přenesl. Prý, když budete šťastní vy, on se s tím smíří..." zakroutila hlavou ze strany na stranu. Oběma věnovala posmutnělý pohled, který si následně vyměnili snad všichni v místnosti. Dolehlo na ně tíživé ticho.

Draco svýma očima zakotvil na své ruce, kterou měl stále propletenou s tou Harryho. Pak však na sobě ucítil pohled někoho v místnosti, a tak zvedl hlavu a rozhlédl se. Jeho zrak se střetl s Oliverovýma očima. „Děje se něco, Oli?" zeptal se zmateně, když uviděl podmračenou tvář svého bývalého přítele, který jakoby snad nad něčím usilovně přemýšlel.

„Ne," věnoval mu Oliver obratem falešný úsměv, „všechno je v pohodě..."

„Opravdu?" koukl na něj podezřele blonďák. „Nevypadáš na to," konstatoval.

„Opravdu," pokusil se jej Oliver utvrdit.

„Proč vlastně Katie tak sháníš?" vložila se do toho Hermiona se svou myšlenkou.

„Potřebuji s ní mluvit," našpulil pusu Oliver mírným podrážděním. „A to celkem akutně. Na něco jsem přišel, a jestli je to pravda..." zhluboka se nadechl, „roztrhnu ji jako hada."

„Oh... aha..." dostala ze sebe zaraženě Hermiona. Neočekávala takovou odpověď.

Krátce na to všichni uslyšeli šramotivé zvuky z předsíně. „Hermi?!" ozvalo se vzápětí hlasem, ve kterém každý do jednoho poznal Rona. „Už jsem doma!"